pondělí 15. března 2010

Japonské podivnosti II

Jak jsem už zmínila, ve středu mizím na cesty a abych ukonejšila své špatné svědomí, že vás zanedbávám a píšu jen jednou za uherský rok, respektive za měsíc, přihodím příspěvek na rozloučenou.

Tentokrát bych se podělila o názor na japonskou módu. Určitě už jste někde viděli obrázky šíleně ulítle oháknutých Japonek, krajky a mašle a růžová, jak si to štrádují po ulici. Tak na to zapomeňte. Něco takového jsem ve městě, natož ve škole potkala stěží jednou. Nicméně, během návštěvy Tokia je v plánu i Haradžuku, odkud ty fotky pravděpodobně pochází: Nepochybně pořídím i nějaké vlastní, o které se pak podělím a přispěju tak svou troškou k představě o japonské módě. Nicméně pravda je taková, že růžová křiklavost se omezuje ještě tak na penály a přívěsky na mobily, na ulici je nejodvážnější béžová, jiná než tmavě modrá nebo šedá už je fakt vodvaz :)
Co se jim ale musí nechat, je upravenost.. u obou pohlaví.. a dívčí křehkost (bohužel taky občas u obou pohlaví ;) ). Nikdo není ušmudlaný, neučesaný, nevyžehlený.. na fildě, a vsadím se, že kdekoli jinde, něco nepředstavitelného. Prvních pár týdnů jsem si připadala jako vagabund, chodit na hodiny v kalhotách, teniskách a mikině a navíc bez pečlivě vystínovaných oček (nenalíčená Japonka je opravdu zvláštnost). Oblečení byl taky jediný způsob, jak identifikovat asijské zahraniční studenty. Většina místních slečen chodí kamkoli v sukni (zpravidla proklatě krátké, tenhle stereotyp je pravdivý) a několika částečně se překrývajících se svršcích. A v podpadcích. Jediné, co kazí celkový dojem jako ze škatulky je fakt, že většina neumí chodit. To příšerné šmajdání nám dost vrtalo hlavou, ale záhadu se nám povedlo objasnit. Prý tak chodí schválně, aby vypadaly přitažlivěji, rozuměj křehčeji. No, ptali jsme se všech japonských spolužáků a kamarádů, ale nikomu to sexy nepřišlo. Tak trochu si myslím, že se to styděli přiznat, protože jinak nevím, jak by na to dotyčné přišly. Faktem je, že ta pseudochromost vypadá opravdu hrozně.

Nezbytným zimním módním doplňkem je dečka. I Japonci, nebo tedy spíš Japonky, si připouštějí, že v domech mají zimu, takže s sebou nosí takové mini plédky, které si pokládají na klín, když se někde usadí. Moc nechápu, jak to funguje - já se do deky musím zabalit, aby mě hřála, ale jestli vás někdy zahřál ubrousek, opravte mě :) Když jsem zas jednou navštívila místní salon krásy, kadeřník prohodil cosi o zimě. Považovala jsem to za poznámku o počasí nebo námět ke konverzaci, tak jsem přisvědčila.. a ejhle, přikryl mě dečkou :)

2 komentáře: