úterý 9. března 2010

Japonské podivnosti

edit: info pro všechny, co mě pravidelně přivádějí do rozpaků požadavkem, ať něco řeknu japonsky. Můžete si mě poslechnout zítra (středa 10.3.) a za týden (17.3.) v 5, 10 a 16 hodin vašeho času na http://fmn1.jp/netradio/
(byla jsem hostem v pořadu zaměřujícím se na představování cizích kultur, takže tématem byl +- život v Čechách a Japonsku.)

Už delší dobu mi v hlavě leží různé zvláštnosti, které se mi nějak nepodařilo propašovat do dosavadních příspěvků a které se mi zároveň jednotlivě zdály na samostatný příspěvek jaksi chudé.. Takže když to dobře dopadne, možná z toho bude i pravidelná rubrika (ok - já? pravidelně? :)) Musím přiznat, že některé už mě ani tak nepřekvapují, takže s jednou takovou hned začneme.

Konbini
bych přeložila asi jako nonstop obchod, jenže to ve mě vyvolává spíš představu nějaké ušmudlané večerky nebo vietnamské zeleniny. Konbini najdete všude. Doslova. Vypadají jako obchody u benzinek. Velké zářící prosklené výlohy, kterými je vidět dovnitř. A uvnitř najdete všechno. Taky doslova. Potřebujete něco ke čtení? K tomu libo něco na příkus? (bohatý výběr sladkostí a slaností, pokud nechcete pytlík podivností, můžete si koupit bentó (oběd v krabičce), nebo sendvič, nebo onigiri (představte si sendvič, ale místo chleba rýži). Jestli vám do toho došly jakékoli baterky, máte akutní potřebu se oholit, natřít očním krémem, opít se, koupit papírové nádobí či samozřejmě roušky... Sortiment se liší řetězec od řetězce a pobočka od pobočky, ty v obytných zónách disponují i základními surovinami pro vaření, včetně (omezeného a s patřičnou přirážkou) výběru masa a zeleniny. U pokladny si můžete vybrat ještě z rozmanitých teplých pochutin, některé jsou k dispozici jen sezónně, jako třeba zimní oden, vařené kusy všeho možného ve vývaru nepříliš intenzivní chuti, jiné celoročně. Konbini které je asi pět minut po silnici od našeho areálu má navíc poměrně prostornou část se stolky, kde to všechno můžete zkonzumovat (v Japonsku se nechodí po ulici s plnou pusou hamburgeru). Během zkouškového byla tahle místnost dlouho do noci plná studentů. Ovšem v konbini nemusíte jen nakupovat. Když mi přišel první účet za plyn, poznámka "zaplaťte prosím na pobočce banky nebo v konbini" mi přišla trochu zvláštní, ale protože konbini narozdíl od banky nezavírá ve tři (a je blíž), stejně mi nezbylo než to ověřit. Funguje to, prostě slečně za pokladnou předáte složenku... Ve speciálním automatu můžete taky rezervovat lístky, platit za nákup přes internet i pořídit letenku. Opravdu svět sám pro sebe. A taky nezbytná poslední záchrana, jak mě poučila zkušenost s všeobecným zavřením všeho přes Nový rok - konbini nikdy nespí :)

Věřím tomu, že pro většinu lidí, kteří s Japonskem nemají osobní zkušenost, je to mimojiné země techniky. Že vedoucí pozice na poli hi-tech ještě automaticky neznamená všeobecnou technickou vyspělost dobře dokládají třeba bankomaty (věřte mi, nejen ony). Nejsem zvyklá se spoléhat na jejich magickou všudypřítomnost a vyrážet objevovat venkov bez peněz, ale pokud vím, že je po cestě bankomat, očekávám, že jako přístroj stvořený pro usnadnění života mi život bude ulehčovat, nikoli komplikovat. No, věřte tomu nebo ne, většina japonských bankomatů má otvírací hodiny. Většina vám taky nevezme nejaponskou visačku, což je ale jiný příběh. Ok, minete zavřený bankomat vaší banky, ale peníze opravdu potřebujete, takže se rozhodnete obětovat nějaký ten jen a v nejbližším konbini najdete alespoň bankomat cizí (jak již víme, knobini nezavírá). Ale ejhle, ono to nefachá! Z cizího bankomatu nic nevyťukáte po zavírací době toho vašeho.. A pokud náhodou máte účet u nějaké lokální banky jako já, vyjedete-li z regionu, pravděpodobně si nevyberete vůbec. Taky jsem neslyšela o "cash card", dokud mi jí nedali k onomu účtu. Její kouzlo spočívá v tom, že s ní můžete vybírat pouze z posvěcených přístrojů, stoje na jedné noze drbaje se pravou rukou za levým uchem když je měsíc v třetí čtvrti, nikoli platit v obchodě, natož na internetu :)

Abychom se drželi tématu, přidám technický bonbonek na závěr. Japonské pračky perou jen ve studené. Nehygiečnost zastírají šetrností a ekologickým cítěním (plýtvání topnou energií a balení všeho do minimálně dvou obalů přitom blahosklonně přehlížejí).

Jinak prázdniny jsou v plném běhu, bohužel se nám do nich vrátila zima, venku jsou zas závěje.. a to se mi minulý týden povedlo začít ráno běhat :(
Už se nemůžu dočkat cestování, 17. hurá konečně do Tokia! Zatím se spolubydlícími vymýšlíme kraviny, abychom si nějak ukrátili dlouhou chvíli. Minulý týden jsme třeba přes noc shlédli všechny části Pána prstenů v režisérském sestřihu. Jsem toho názoru, že soudný zásah producentů občas není od věci.. No, aspoň už mám i pocit, že placení položky "společné prostory" má nějaký smysl, širokoúhlá obrazovka ve vytopené společenské místnosti přišla vhod :)

3 komentáře:

  1. Hoj. A nemas z toho sveho vcystoupeni MPtrosku? Sem si jisty ze si tu reprizu zapomenu zapnout. Ne ze bych se za tu dobu co jsme spolu nemluvili naucil japonsky, ale rad bych si to poslechnul ^_^

    OdpovědětVymazat
  2. Neměla by to být repríza, ale pokračování.. záznam zatím nemám, ale měla bych ho časem dostat, pak se podělím :)

    OdpovědětVymazat