tag:blogger.com,1999:blog-40493434748243529492024-03-19T15:58:39.337-07:00SuriKata na cestáchsuriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.comBlogger18125tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-36707112736673808042010-09-23T02:36:00.000-07:002010-09-23T07:32:33.896-07:00. Tečka.Tohle je sice vlastně podvod (už nejsem na cestách), ale nechávám tolik věcí nedokončených, že aspoň tuhle jednu bych dodělat mohla. Aby nedošlo k omylu, k psaní nechovám žádnou zášť, ba naopak. Výpadek v záznamech byl způsoben čistě nabitým programem. Pokud jsem si první půlrok myslela že vím, co to je mít spoustu práce, tak mi ten druhý okázal, zač je toho loket.<br />Přibylo smysluplných i nesmyslných předmětů, které vyžadovaly soustavnou přípravu (kdy jste naposled dělali dvě hodiny domácí úkol? A seminárka se nepočítá, ty jsme měli extra). Dost jsem si slibovala od "mass media and communication", bohužel se ukázal být jedním z těch nesmyslných. Učil nás možná zasloužilý, nikoli však způsobilý pro přednášení, Japonec před odchodem na penzi, hovořící anglicky s příšerným japonsko-německým přízvukem. Já taky nejsem génius, ale doufám, že mému protějšku obvykle nezabere pět minut, než si s hrůzou uvědomí, jakým jazykem to na něj hovořím. Co hůř, měl pocit, že se asi dost nudíme, takže nám několikrát zadal práce na pološílená témata, korunu tomu nasadil závěrečným "Is international communication a phantasma?" Zkuste si k tomu dohledat překlad a pak napište neošizené dvě stránky.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj6OKkJEYKD8mBix61jLuwit2jnBfbJHVabpfsBX1vXvJnj15uxPM0jmJeffwjM3Lz7k5XcxyYK_A0_3dPeIRo9cSUq1kpl69PX3izbxTVXwKXODVKDSngWcBZfjhvpNKO5VZ1FbKmGOO4/s1600/DSC_0091.JPG"><br /></a>Na bubny taiko jsem sice začala chodit s nadšením, ale když se mi konečně povedlo zapamatovat si jednu skladbu, byla jsem okolnostmi donucena toho nechat. Dala jsem se totiž zverbovat k organizaci místního festivalu s mezinárodní tematikou. Dostala jsem na starosti prezentovat Evropu, levně a efektivně. V týmu se mnou byla ještě slečna z Belgie a dvě Japonky. Po předchozích zkušenostech ze školních projektů jsem se toho dost děsila, ale ta dvě stvoření byla skvělá, narozdíl od zmíněné Belgičanky. Celkový výsledek festivalu se mi zdál dost rozpačitý a nebyla jsem si jistá, jestli vylaložit tolik energie mělo vůbec smysl, ale dalo mi to spoustu zkušeností a zážitků, které by se jinak těžko obstarávaly. I kdyby nic jiného, zrychlilo mi to psaní mailů v japonštině.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj6OKkJEYKD8mBix61jLuwit2jnBfbJHVabpfsBX1vXvJnj15uxPM0jmJeffwjM3Lz7k5XcxyYK_A0_3dPeIRo9cSUq1kpl69PX3izbxTVXwKXODVKDSngWcBZfjhvpNKO5VZ1FbKmGOO4/s1600/DSC_0091.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj6OKkJEYKD8mBix61jLuwit2jnBfbJHVabpfsBX1vXvJnj15uxPM0jmJeffwjM3Lz7k5XcxyYK_A0_3dPeIRo9cSUq1kpl69PX3izbxTVXwKXODVKDSngWcBZfjhvpNKO5VZ1FbKmGOO4/s320/DSC_0091.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115564525893650" border="0" /></a><br /><br />Podobnou sondou do života Japonců bylo členství v uměleckém školním kroužku. Někdy člověk prostě nechápal (proč si proboha chodíte na párty číst?), někdy se nestačil divit (proč služebně starší všechno platí?) a někdy se královsky bavil (už jste někdy dělali rýži na ohni?). Každopádně je dost rozdíl snažit se někam zapadnout sama z vlastní vůle a tím nechat zapadat lidi mezi sebe.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitGgTQAH8EzqeJOVXrGbUNqZTSE-gt_rSmPgYeETbUoQvXyDMJlMSSQFT-LfA9emlf7Q6oIUDr0tf7dgBl4N9S10nRSi4Vvx_fej6C84JAhlSD0gdJZPzRzYcH20UyVs7lJ20X-wtpwD8h/s1600/DSC_0032.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitGgTQAH8EzqeJOVXrGbUNqZTSE-gt_rSmPgYeETbUoQvXyDMJlMSSQFT-LfA9emlf7Q6oIUDr0tf7dgBl4N9S10nRSi4Vvx_fej6C84JAhlSD0gdJZPzRzYcH20UyVs7lJ20X-wtpwD8h/s320/DSC_0032.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115178916794306" border="0" /></a><br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkIkHqIf-f2LCTq4YCbUqL_shpAx0JYCW3OgkH67J6fd0vgD9VNjZCwltGplvfeHvRu_sroXN_vy6PB6Pxl2ftY6lBEciV6RoS86IGyCwFmZOA3sdISHZuUhIq4YBYww7SERzmdnX16rCa/s1600/DSC_0061.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkIkHqIf-f2LCTq4YCbUqL_shpAx0JYCW3OgkH67J6fd0vgD9VNjZCwltGplvfeHvRu_sroXN_vy6PB6Pxl2ftY6lBEciV6RoS86IGyCwFmZOA3sdISHZuUhIq4YBYww7SERzmdnX16rCa/s320/DSC_0061.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115189840363490" border="0" /></a><br /><br />Taky se mi zdařil kariérní postup v zaměstnání, od nandavání rýže (čtyři velikosti, od 100gramů do 380ti. Viděli jste někdy 380g rýže? Je to pěkná hromada, nicméně když si basketbalový klub přijde pro večeři, docela to jede...) k přílohám (rýže je ta hlavní součást jídla, zbytek jen taková šaškárna aby se neřeklo. Tady jsem si taky ověřila, že Japonci se živí výhradně smaženým obalovaným kuřecím tlustým masem s majonézou.) a dokonce až k nudlím :)<br /><br />Našlo se i trošku času na cestování, ještě na konci jarních prázdnin jsem s kamarády vyrazila do Nary, kde bylo konečně teplo. V Naře mají spoustu jelenů, největší dřevěnou stavbu na světě, která má navíc zlaté rohy a v sobě obrovského Buddhu.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMf3sX9PwowfvJXkvbawKB-QN4_rnKP6elNMvNVUg1yYyWO10HZifEqJJiNss5cWTK5a6WtaW0A75fhuVFj0FJFSDcqY5aU9LJL4C7lqrjqeHBMl_yuOxAMyq5cBLBxJsX56EKYAQyJqiZ/s1600/DSC_0019.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMf3sX9PwowfvJXkvbawKB-QN4_rnKP6elNMvNVUg1yYyWO10HZifEqJJiNss5cWTK5a6WtaW0A75fhuVFj0FJFSDcqY5aU9LJL4C7lqrjqeHBMl_yuOxAMyq5cBLBxJsX56EKYAQyJqiZ/s320/DSC_0019.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115182186092002" border="0" /></a><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSecV-l0qygc7L7g0dyNsDduB-i3kZADJfMeuuE1FWWKCjmJ6lTacGARQHpXOp2ktAOn7GKvOdkmvs0NdrzwfMGEElVbNDwRg4_RUeu6OfaPxCkWhziEUDRuXHX5ish1RWhKU__DBXlX0S/s1600/DSC_0009.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSecV-l0qygc7L7g0dyNsDduB-i3kZADJfMeuuE1FWWKCjmJ6lTacGARQHpXOp2ktAOn7GKvOdkmvs0NdrzwfMGEElVbNDwRg4_RUeu6OfaPxCkWhziEUDRuXHX5ish1RWhKU__DBXlX0S/s320/DSC_0009.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115171711397554" border="0" /></a><br /><br />O květnovém volnu jsem vyrazila do Jokohamy za Minari, tou milou slečnou, se kterou jsem se seznámila v Hirošimě. Takový mini homestay. V Kamakuře, kam jsme se vypravily na výlet, mají taky obřího Buddhu, ale ten si medituje venku mezi kvetoucími rododendrony.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEW_l0ityn0U1kRK3Ee7ckEB57HbVc-2WZbh2S7WycET-hilsxyv6avanNYREeZIgCs99IT2s6VdI1t5xPNWvcCiGpSQoXTFCXpKvCHjIElLQMwEfJ3F1I8wgjKrwaPcW66lpO7nYE8zxp/s1600/DSC_0329.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEW_l0ityn0U1kRK3Ee7ckEB57HbVc-2WZbh2S7WycET-hilsxyv6avanNYREeZIgCs99IT2s6VdI1t5xPNWvcCiGpSQoXTFCXpKvCHjIElLQMwEfJ3F1I8wgjKrwaPcW66lpO7nYE8zxp/s320/DSC_0329.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115572324256274" border="0" /></a><br /><br />A pak ještě dámská jízda do Nagoji, kde sice zrovna pršelo, ale prohlédly jsme si aspoň místní obchoďáky (proč jen je Kanazawa taková díra, proč? Proč? ...asi abych neutratila všechny peníze za nesmysly), smlsly nějaké ty místní pochutiny a jako bonus shlédly místní museum designu.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj01d3UGyQWr6xtiqMLmRIzDlNT85zkfV4zDdNkye9-8F8z29Q_r08S7zuHCQON6-BAht1uXUYv_UY0c82YOWKWOoSc0cv-BRDHLW7BlNEmedttVCkdlCqbP6nzFa-I1kfRQVhtH1fPdLlv/s1600/DSC_0006.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj01d3UGyQWr6xtiqMLmRIzDlNT85zkfV4zDdNkye9-8F8z29Q_r08S7zuHCQON6-BAht1uXUYv_UY0c82YOWKWOoSc0cv-BRDHLW7BlNEmedttVCkdlCqbP6nzFa-I1kfRQVhtH1fPdLlv/s320/DSC_0006.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115168481745042" border="0" /></a><br /><br />Pak konečně jedna dlouhá čtrnáctidenní smršť beze spánku, houstnoucí atmosférou zoufalství a strachu z loučení, jež ústí ve veselení se v naprosto nevhodnou dobu a vrcholící testy, psaním seminárních prací, výše zmíněným festivalem a dalším veselením se.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUdmMYx4jHwtwxwxiwEQf3IA03AsR1WdKmbjYF7H08b-or288V_mxakJaFGuMORi_tSQtyFDAcM5fEd0piy9_JoVOACWsQsZDKVMZ4msl_ZWhkbwiIqtGkSV4rLto0vOTcdSeUGZYZOGhC/s1600/DSC_0124.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUdmMYx4jHwtwxwxiwEQf3IA03AsR1WdKmbjYF7H08b-or288V_mxakJaFGuMORi_tSQtyFDAcM5fEd0piy9_JoVOACWsQsZDKVMZ4msl_ZWhkbwiIqtGkSV4rLto0vOTcdSeUGZYZOGhC/s320/DSC_0124.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115568658680498" border="0" /></a><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQsBKExqokWBLh0w90Wqoi-ew9x5t16cPoT8QoG9Fr3qvDCyIcvj4Cq0jPStYpCfZNfh4NfhBEhaHlUWzdSuZBHyHfTV5xmhwet4abAmyvxEoJXJ3ok0cmNKFMq4mYmxavgIPTnFKmTNmh/s1600/DSC_0071.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQsBKExqokWBLh0w90Wqoi-ew9x5t16cPoT8QoG9Fr3qvDCyIcvj4Cq0jPStYpCfZNfh4NfhBEhaHlUWzdSuZBHyHfTV5xmhwet4abAmyvxEoJXJ3ok0cmNKFMq4mYmxavgIPTnFKmTNmh/s320/DSC_0071.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5520115562924342850" border="0" /></a><br /><br />Zbývalo ještě doobvolat všechny hostely, které budeme potřebovat během srpna a dohledat, jak se k nim dostaneme. Výsledky si už můžete prohlédnout ve fotoalbu, spíš než než něco vymýšlet tady k nim asi přidám popisky.<br /><br />Po návratu do Kanazawy mi začala další noční můra, a sice.. jak můžu odjet? Co zabalit nejdřív? Co tu nechat? Zešílet teď, nebo až potom? Musím říct, že vyklízení pokoje funguje jako skvělá terapie proti stesku. Po čtyřiadvaceti hodinách zoufalého přerovnávání a cídění už toho máte tak akorát dost, pokoj nenávidíte a nebýt toho, že byste to tak jako tak museli roztřídit, se vám ho chce celý nacpat do pytle a vyhodit ho.<br />Nicméně, nějak se mi podařilo zavřít naposled mé drahé netěsnící dveře, odevzdat klíče a přejet na poslední noc do Ósaky.<br /><br />A tak jsem zpět mezi svými. Doma je doma, ale tak nějak mi chybí můj cihličkovitý polštář...suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-80039041756882516202010-05-13T05:35:00.000-07:002010-05-13T06:40:08.207-07:00Japonské podivnosti IIITak se mi opět povedlo vytvořit (ne)pěknou mezeru v zápisech. V tomto mezidobí se událo mnoho věcí: zejména výlety do Nary a Jokohamy, ke kterým se ještě vrátím, vstoupila jsem do výtvarného klubu, taky se začala učit hrát na japonské bubny taiko, našla si brigádu, seznámila se s kupou nových lidí, stihla rozmrznnout a zase zmrznout, stala se svědkem náhlého výbuchu zeleně všude kolem a jak jste z mého odmlčení mohli vytušit, vrátila se do školních lavic.<br /><br />Jak ale název vstupu napovídá, těchto témat se dotkneme jen okrajově. Chtěla bych se podělit o jednu dost profláklou japonskou zvláštnost, a sice davovost a společenskou unifikovanost. No uznejte, zní to fakt dost otřepaně, určitě si k tomu dokážete představit i ty davy ve stejných tmavých oblecích a kostýmcích v ranní špičce. Ale ono je to přecijen něco jiného na vlastní kůži. Japonsko totiž nejen organizovaně pracuje, ale taky odpočívá. Na Nový rok mě to tolik netrklo, protože <span style="font-style: italic;">všichni</span> zavřeli krám a schovali se doma, což se hůř pozoruje. Měli jste ale vidět, jak celá země zešílí, když mají rozkvést sakury. Dobrý měsíc a půl předem, kdy jsem ještě seděla u počítače zabalená do deky vyzbrojená rukavicemi, jsem mohla okusit tematicky laděné jednak vcelku nenápadné věci, jako sladkosti typu pudinků, sladkých nadýchaných knedlíčků plněných šlehačkou a jemným krémem s příchutí mačča, růžovoučké bonbony Hello Kitty a zeleňoučké tyčinky KitKat (opět práškový čaj mačča), vše s patřičnými kvítky na obalech. Dočkala jsem se ale i mnohem bizarnějších produktů s předjarní tematikou, takové instantní nudle, které hlásaly květinky nejen na obalu, ale uvnitř vás oslnily do jejich tvaru ořezané plátky mrkve a "sakura ebi", droboučké sušené červené krevety, používané běžně coby dochucovadlo. No a co teprv sakurové pivo? Ještě jsem ho neotevřela, takže nevím, jestli se to nějak projevilo na chuti či barvě, ale na plechovce si povšimněte hory Fudži v pozadí třešňové větve.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaQPiM3ZbgvIcB1HBJpmCcwd7WNUMVN8DGfh7q4b6IQfGDwL4xmZLfs6UmdsqcY94Ayvw_6QR21dAXYn5JziLDIpd_ipVyzrc5EUZxCXlNzmQhLkXctsYTxyZOEyptdPMsibxoMcHQCeAH/s1600/DSC_0001.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaQPiM3ZbgvIcB1HBJpmCcwd7WNUMVN8DGfh7q4b6IQfGDwL4xmZLfs6UmdsqcY94Ayvw_6QR21dAXYn5JziLDIpd_ipVyzrc5EUZxCXlNzmQhLkXctsYTxyZOEyptdPMsibxoMcHQCeAH/s320/DSC_0001.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5470740665694446258" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz3cqgBIK2e9HKANpewQ8Wt86zr7ZDxa-ig9VkczfyYTcHCBeDtcNTqIC054qOnbL_2kGnoWg5yHbRqYu7Cy-GF4SSFeqvNgNEceQ-MqpNUZ3us3Ogz5eSA7VYcmWPSGLiEmLbvJYRlAmu/s1600/DSC_0003.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz3cqgBIK2e9HKANpewQ8Wt86zr7ZDxa-ig9VkczfyYTcHCBeDtcNTqIC054qOnbL_2kGnoWg5yHbRqYu7Cy-GF4SSFeqvNgNEceQ-MqpNUZ3us3Ogz5eSA7VYcmWPSGLiEmLbvJYRlAmu/s320/DSC_0003.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5470740672761196386" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJB1NyIAvXof0yDRA3_ao6oRdmvM0Ho7If1mzp2-TLklyBaNz7T-M47Tej6cvgghl2_nkEXIY5XT6qbqi-VhRBGE6JueIVoShp8L9yhqp-HfhfTWZJCPpJx1Kc_QTLPCIQGok7T2O8NBT0/s1600/DSC_0016.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJB1NyIAvXof0yDRA3_ao6oRdmvM0Ho7If1mzp2-TLklyBaNz7T-M47Tej6cvgghl2_nkEXIY5XT6qbqi-VhRBGE6JueIVoShp8L9yhqp-HfhfTWZJCPpJx1Kc_QTLPCIQGok7T2O8NBT0/s320/DSC_0016.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5470740685014853698" border="0" /></a><br />Když konečně stromy doopravdy rozkvetou, tyhle pamlsky zmizí a Japonci si sednou na zadek. Doslova. Pod nejbližší a pokud možno nejkrásnější strom, a že jich mají požehnaně. Mám skoro pocit, že jich vysadili tolik schválně, aby se na každého dostalo. Naše lokální verze vypadala asi takhle, v Tokiu a spol to muselo být větší maso :)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUdrV76iboO5zXgmNjpfmwpUXRAVTBSI_XzXKJBs2YKkX_oBbvUdKl2CgBX50_QEFKDtI2N-tmzGZsDRObWbaDcs3avaspCr4PtvLPZavFxdGJThzfVePC-QPtSo_sxI0jso4OLy5YZK1w/s1600/DSC_0010.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUdrV76iboO5zXgmNjpfmwpUXRAVTBSI_XzXKJBs2YKkX_oBbvUdKl2CgBX50_QEFKDtI2N-tmzGZsDRObWbaDcs3avaspCr4PtvLPZavFxdGJThzfVePC-QPtSo_sxI0jso4OLy5YZK1w/s320/DSC_0010.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5470742716451992738" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdsQrntpz3-KifrH9IxixbM9VjIIJXlO35ouRnGdK5MkX8bh5Po5ovMQ_UQsmTv_-9Q8xw1grNamcoZ2oPNmxN6edS1zOW1aXWC2rxEUb-ajfDuQ7L0D3DKgxYy3axjoXMDc6fKgalGaUc/s1600/DSC_0015.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdsQrntpz3-KifrH9IxixbM9VjIIJXlO35ouRnGdK5MkX8bh5Po5ovMQ_UQsmTv_-9Q8xw1grNamcoZ2oPNmxN6edS1zOW1aXWC2rxEUb-ajfDuQ7L0D3DKgxYy3axjoXMDc6fKgalGaUc/s320/DSC_0015.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5470742701512601554" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKUwDEMG74TLkMMnIy6NROWeb9kl0XX_2fs3Plt2wFhSexy-P88KwqsaaCEAGXPdAZD-u7WUmLW0H2KVMHE7xcio7PnB4puCeMrSzBhqHN1zPm7LWWtj39qccz7AveuTqM_MoIdYwGhzZU/s1600/DSC_0021.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKUwDEMG74TLkMMnIy6NROWeb9kl0XX_2fs3Plt2wFhSexy-P88KwqsaaCEAGXPdAZD-u7WUmLW0H2KVMHE7xcio7PnB4puCeMrSzBhqHN1zPm7LWWtj39qccz7AveuTqM_MoIdYwGhzZU/s320/DSC_0021.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5470742690548667954" border="0" /></a><br />Prostě se všichni přesunou z kanceláří, domovů, tříd a knihoven, uvelebí se pod korunami, vytáhnou grily a modré plachty a zásoby alkoholu a pro jednou budou hluční a roztahovační. Ovšem všichni najednou. A je jim přáno, dokonce i tady, ve věčně provlhlé Kanazawě, jsme nafasovali dva krásné slunečné dny, kdy se teplota ještě dlouho po setmění udržela na dvaceti stupních. Moc nezáviďte, den na to jsme se vrátili k devítí a vytrvalému dešti, asi aby se to vyvážilo. Ovšem kdyby na tuto příjemnou přestávku nedošlo, asi by to Japonci všemohoucímu, nebo spíš místním kami sama, neodpustili.<br /><br />Druhým davovým šílenstvím, které jsem okusila, byl Golden Week. Mezi 1. a 5. květnem, s drobnou předzvěsí 29. dubna, si tu totiž užívají volno způsobené kumulací svátků. A tudíž kamkoli se v tuto dobu hnete, bude přecpáno. Všichni, kdo si nemůžou vyrazit za nějakou tradiční kulturní památkou, či oddychnout do rekreačního střediska, se totiž půjdou projít do přístavu, parku, čínské čtvrti, nebo aspoň obchodního domu. A všude a na všechno budou tvořit fronty (včetně <span style="font-style: italic;">všech</span> stánků se suvenýry, občerstvením, nezapomeňte na restaurace. Pokud chcete utrácet, zařaďte se). A nevejdete se do vlaku. Zkuste si představit procházku po Karlově mostě za hezkého letního sobotního odpoledne, ale můžete ubrat kapsáře. Vážně nevím, kam se všichni ti lidé normálně vejdou :)<br /><br />Brzy se k psaní doufám zas vrátím a podělím se o další zážitky, než přestanou být aktuální. Teď ale půjdu dohnat spánkový deficit.suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-58768560277531385402010-04-02T02:38:00.000-07:002010-04-03T07:34:30.588-07:00O velkém putování<div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">Kanazawa - Tokio - Nikkó - Tokio - Kawagučiko - Himedži - Hirošima - Kjóto - Kanazawa</span></div><div style="text-align: center;"> </div><div style="text-align: center;"><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;"><span style="font-weight: bold;">17.-29.3.2010</span></span><br /></div><div style="text-align: left;"><span style="font-weight: bold;"><span style="font-weight: bold;"><br /></span></span><div style="text-align: center;"><div style="text-align: left;">Sedmnáctého večer jsem se naložila do nočního autobusu směřujícího do Tokia, trvá to nějakých osm hodin. Není to sice nejpohodlnější, ale<span style="font-weight: bold;"><span style="font-weight: bold;"><span style="font-weight: bold;"> </span></span></span>lépe si to lze jen těžko představit (rozhodně příjemnější než letadlo..). V tom mém byla jen tři sedadla vedle sebe, takže vám aspoň nikdo cizí nepadá na rameno. Taky se počítá, že tam budete spát, takže záclony jsou celou dobu stažené, světla zhasnutá a sklopit se můžete také slušně. A je to mnohem levnější než vlak nebo letenka.<br />Na tokijském nádraží nás po probuzení reprodukovaným ptačím cvrlikáním vyklopili v šest ráno. Z toho opojení, že jsem konečně zase ve městě (byť momentálně ještě spícím)<span style="font-weight: bold;"><span style="font-weight: bold;"> </span></span>se mi povedlo zajít dost daleko do haly a až pohled na úschovnu zavazadel mi připomněl, že jsem to svoje nechala v autobuse. Ehm, tak jsem si ten slavný vstup do velkoměsta zopakovala :)<br />Na Tokijském nádraží do půl osmé chcíp pes, všechno je zavřené a těch několik zoufale málo laviček okupuje sorta lidí, vedle kterých se dobrovolně nesedá. Nakonec jsem si snídani snědla v rohu v "restaurační čtvrti" a sedla si na batoh. Kdykoli šla kolem uklízečka nebo zásobovač, připadala jsem si jako absolutní vyvrhel.<br />Do srazu s tátou mi zbývalo pár hodin, rozhodla jsem se, že si zatím projdu aspoň Ginzu. Ale ještě před tím ze sebe udělat aspoň napůl člověka. Řeknu vám, na nádražní záchody by se mělo vybírat vstupné. Rozhodně jsem nebyla jediná, kdo si sem přišel čistit zuby, což by ještě nebylo nejdivnější - lidí cestujících v noci je určitě víc. Ovšem zástup Japonek s líčidly, které se mezitím prostřídaly u zrcadel.. Je mi to záhadou, protože ty rozhodně dle vzezření strávily noc v posteli a ráno si oblékly čisté šaty. Přesto si makeup vytvářely na nádraží. A byly na to náležitě vybavené, včetně kleštiček na natočení řas. Už chápu, proč tu mají tak pěkné praktické kosmetické taštičky. Ale stále mi nedochází, proč si někdo na obličej nanese jakýsi základ, který pak dokončuje na nádražních záchodech? A podle téhle cedule rozhodně nejen tam :)<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNYZ2nbx8bbEi5tMJMLZ730ba-RFQyd0tRb7UGNyOJ_2mBHi94E2O24Y21EEl5EnJrQAQmPteFhfE82cRPWjuC4oJHgT_Qfd5JMaUSabpg6HPPA-txpX4vBHvfHau-mP0B4REKkMxvlpX9/s1600/DSC_0259.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 266px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNYZ2nbx8bbEi5tMJMLZ730ba-RFQyd0tRb7UGNyOJ_2mBHi94E2O24Y21EEl5EnJrQAQmPteFhfE82cRPWjuC4oJHgT_Qfd5JMaUSabpg6HPPA-txpX4vBHvfHau-mP0B4REKkMxvlpX9/s400/DSC_0259.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455480392722795042" border="0" /></a>Ovšem ještě vtipnější to bylo, když jsme Tokio opouštěli, opět nočním spojem. To mi při čištění zubů zas dělaly společnost odličující se Japonky, které nevypadaly, že přijely až tak z daleka. Proti mě se odkrášlovala slečna trošku v gothic stylu, takže toho měla na očích opravdu hodně. V takovém případě si vždycky projdete stadiem, kdy vypadáte jako panda.. ;)<br />Také dost často kromě výběru kabinek se západní nebo východní toaletou najdete i prázdné pro převlékání.. Systém opravdu přizpůsobený potřebám zákazníka.<br /><br />Ale to už jsme trochu odbočili. Ginza mi učarovala, navzdory tomu, že tam minimálně do desíti nenarazíte na otevřený obchod. Máte-li pochybnosti o kráse moderní architektury, tohle je místo k procházce. I ze skla a betonu se dají dělat nádherné věci a to ještě tak, že se nepřetloukají, ale tvoří udivující kontrasty tvarů i barev.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeytIQ90I2UAkZivH8uwQjqMMLRVxc98SJHNgddekww2i8wbMo8m_woGavbhCjXmn4jBzUJl6QzVDpzCq8rsJLmxrBjO7UtGzEPZpALcSeQ3TWvlEhm0ZgMMuYBje-e_RRDN2LUuhcx3IY/s1600/DSC_0227.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeytIQ90I2UAkZivH8uwQjqMMLRVxc98SJHNgddekww2i8wbMo8m_woGavbhCjXmn4jBzUJl6QzVDpzCq8rsJLmxrBjO7UtGzEPZpALcSeQ3TWvlEhm0ZgMMuYBje-e_RRDN2LUuhcx3IY/s320/DSC_0227.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455485779361795650" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6e3k-lmPUd8aqD7OPh6yDKk9X523KxMNjwcIeiHrI-f2N2Dk3dM4vReH1LHO0BhZMrcsXzvfVWAGH1y9e5lRKvWa-5JsHzAfmexG1APNIeU7vVTi3zcNnpuNdVVJSzP2KMxVYVJWkNxC7/s1600/DSC_0225.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6e3k-lmPUd8aqD7OPh6yDKk9X523KxMNjwcIeiHrI-f2N2Dk3dM4vReH1LHO0BhZMrcsXzvfVWAGH1y9e5lRKvWa-5JsHzAfmexG1APNIeU7vVTi3zcNnpuNdVVJSzP2KMxVYVJWkNxC7/s320/DSC_0225.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455485772890694866" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfhatGCkuQc3RVxHRy42ANBY__CBZkmVxl_KkcNn32xp_YvXibDwiTBD5i48gmPNLLwZuEpEEESphaLMfuU7lEX2exDGV7mNpv-51Vtl_UJEquV68ampCmoDKLTVEYl1LCdUciq_SA2A-I/s1600/DSC_0256.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfhatGCkuQc3RVxHRy42ANBY__CBZkmVxl_KkcNn32xp_YvXibDwiTBD5i48gmPNLLwZuEpEEESphaLMfuU7lEX2exDGV7mNpv-51Vtl_UJEquV68ampCmoDKLTVEYl1LCdUciq_SA2A-I/s320/DSC_0256.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455485786115512274" border="0" /></a><br /><br /><br />Po zdlouhavém nadhánění se v jedné z patrně nejrozlehlejších tokijských staveb jsme se s tátou konečně našli a rozjeli se rovnou na severovýchod do Nikkó. Cestu mi zpříjemňovaly nejen zprávy z domova, ale také štědrá porce sýrů a nefalšovaného nesladkého a nevyběleného bochníku chleba :)<br />Nikkó není jako město moc velké, natož výstavné, spíš naopak. Co ho dělá přední japonskou turistickou destinací je přilehlý bohatě zdobený komplex chrámů a svatyní. V jedné z nich odpočívá šógun Iejasu Tokugawa, jež počátkem 17. století dokončil sjednocení Japonska, a v jiné jeho vnuk Iemicu, který to tu nechal postavit. Jsem moc ráda, že jsem to viděla, ale utvrdilo mě to v názoru, že dávám přednost japonským stavbám v jejich jednoduchosti a víc než červená a černá není pro tento účel třeba. Nicméně před náročností zdobení smekám. Ale ať víte, o čem mluvím:<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWEvE8U8eWz1Pb5Yul3pZkXwlPG3lkhG9j7jFCwfcaWmAqNZkSQiIfc37gZ7GqR6LGq4Z_xFuzNeU_7DoRcxVhzk1pbGKkxlA1Wr3lFXLRswNfRTD0PXkrosRPYn0y3O_eNUUs2Dno4jra/s1600/DSC_0121.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWEvE8U8eWz1Pb5Yul3pZkXwlPG3lkhG9j7jFCwfcaWmAqNZkSQiIfc37gZ7GqR6LGq4Z_xFuzNeU_7DoRcxVhzk1pbGKkxlA1Wr3lFXLRswNfRTD0PXkrosRPYn0y3O_eNUUs2Dno4jra/s320/DSC_0121.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455490423458631122" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghy8galHrdNQil8FXcU_qvM-fEvLw0-q8pCN2rVIZx-VGQSvg1UDPWK3AgTygJvJ_vucoR8kIS8GGGdvWvG1ktJ0THSKXSIul733UvT5wKW82CUPEE7roEuHOguSpzlj1Go5es8nx7w_5J/s1600/DSC_0112.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghy8galHrdNQil8FXcU_qvM-fEvLw0-q8pCN2rVIZx-VGQSvg1UDPWK3AgTygJvJ_vucoR8kIS8GGGdvWvG1ktJ0THSKXSIul733UvT5wKW82CUPEE7roEuHOguSpzlj1Go5es8nx7w_5J/s320/DSC_0112.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455490419545276850" border="0" /></a><br />Přespali jsme v malém, trošku opotřebovaném, ale domáckém a přívětivém hostelu na břehu řeky. Dostali jsme tu první ze série výtečných snídaní. Když jsem jednotlivé noci rezervovala, většinou jsem se ptala, co nabízejí za snídani. Všude "západní". Co je to západní? Toust. No tak toust za 5oo jenů, to pěkně děkuju. To, že k němu dostanete taky ovoce a zeleninu, vejce, párky nebo třeba špagety, si z nějakého důvodu nechávají pro sebe. Jako by se báli, že si snad někdo objedná...<br />Jinak jsme byli přivítáni čerstvým sněhem, naštěstí to během dne zas roztálo a udělalo se hezky. 19. večer návrat zpět do Tokia.<br /><br />Tři noci jsme strávili v hostelu v olympijském areálu v parku Jojogi. Nová budova, celý areál vlastně až přemoderní, a ona budova byla zřejmě jedinou tepelně izolovanou v této části světa. Doporučila bych hlavně pro osamělé cestovatele, neb mají pouze jednolůžkové pokoje. Cena průměrná, 3000 jenů/noc. V blízké jídelně ráno podávali snídani, tentokrát nejen západní - bufet obsahoval i miso polévku, rýži a pečenou rybu.<br />První den, 20., jsme se vypravili časně, abychom okusili něco z rušné atmosféry na rybím trhu v Cukidži. Vážně šrumec! Nejen že tam byla spousta ryb a různých potvor, spousta pobíhajících, porcujících a prodávajících lidí, ale do toho taky ještě víc kol, kárek a motorových vozítek. Neviděli jsme jedinou kolizi, ač je to s podivem. Mimochodem, věděli jste, jaká je tuňák velká bestie? Za časné vstáváni jsme se odměnili nejčerstvější, nejlepší, největší a asi taky nejlevnější porcí suši v jídelničce, na kterou se stála fronta. Jako na všechny ostatní kolem trhu. Bohužel, focení zakázáno.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMpXEKIpvFd3hJfv4lFU_wvw53ztC8l-pS37LLNbfThImHTiQc7c5aRPHP7jGKIAgG2dKn6-GDqocd76y_0TagRpiaFxrQmpFOWMZ2OCecggwyzLe7qxQE_GNCFnxOvfYFDzkXMwbjVoYX/s1600/DSC_0182.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMpXEKIpvFd3hJfv4lFU_wvw53ztC8l-pS37LLNbfThImHTiQc7c5aRPHP7jGKIAgG2dKn6-GDqocd76y_0TagRpiaFxrQmpFOWMZ2OCecggwyzLe7qxQE_GNCFnxOvfYFDzkXMwbjVoYX/s320/DSC_0182.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455546027229411314" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUXxekNL0XuRWjaxK1_H40ERBpaM8I3twkHMZy7GZurUof9ODqR82Rqt38VMZTHW_TgmCVM1-6Uhb46ZTcAtngd9Ieuqb3kp6Zo8ap7ycYhXScE6yKNHxLfIGEEb3v_X1RvqpDlGKDKSJQ/s1600/DSC_0199.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUXxekNL0XuRWjaxK1_H40ERBpaM8I3twkHMZy7GZurUof9ODqR82Rqt38VMZTHW_TgmCVM1-6Uhb46ZTcAtngd9Ieuqb3kp6Zo8ap7ycYhXScE6yKNHxLfIGEEb3v_X1RvqpDlGKDKSJQ/s320/DSC_0199.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455546036446040322" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg71mhTSl-f4xJNH9ZSKRuPdxH8q0aVqJ5uWjs1mbzMgdYio6J31o_SVEbrYZ02sSAZLVkOjq-EtgI0d0V8j6GDKgIOAg_MIXw5AQB01yrGYNGKo_F32d-EpfjYZzsJ4JaUsaa0kGwCCNH8/s1600/DSC_0200.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg71mhTSl-f4xJNH9ZSKRuPdxH8q0aVqJ5uWjs1mbzMgdYio6J31o_SVEbrYZ02sSAZLVkOjq-EtgI0d0V8j6GDKgIOAg_MIXw5AQB01yrGYNGKo_F32d-EpfjYZzsJ4JaUsaa0kGwCCNH8/s320/DSC_0200.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455546048243842578" border="0" /></a><br /><span><span>Pak jsme si dali ještě jednou Ginzu. O víkendu se odpoledne mění v pěší zónu.<br /><br /></span></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO66oq2GsbsHKeBEso19mUXdRljxwyJldhBKqpjtg2kF_TdFnXXoEufCxJAW12v70c2qmjPO8WVkXoNUMoiXz19TI7E70WXWX4uD3bW9B2RCeiYRS7b-DygncQgrN4iOTQV9R0u9ORrMwy/s1600/DSC_0245.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 133px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO66oq2GsbsHKeBEso19mUXdRljxwyJldhBKqpjtg2kF_TdFnXXoEufCxJAW12v70c2qmjPO8WVkXoNUMoiXz19TI7E70WXWX4uD3bW9B2RCeiYRS7b-DygncQgrN4iOTQV9R0u9ORrMwy/s200/DSC_0245.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455551977766176210" border="0" /></a><br /><span><span>A pak ještě jednu porci obchodu, tentokrát v Uenu. Pasáž Amejoko je až nejaponsky špinavě trhovecká.<br /></span></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT8xace-TEOQAjfaM_CY9l8PuQuM-C9x3nO4eecD28BGRJXx7v-FbrA3JNDlUrW78FT_M_AfBmGxl0cWl-3v1965fWiyN2whcCe-I-ksZnwbHFJz4pJuP3XpeRzYTHMoF8StlcrF80IE0P/s1600/DSC_0268.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 133px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT8xace-TEOQAjfaM_CY9l8PuQuM-C9x3nO4eecD28BGRJXx7v-FbrA3JNDlUrW78FT_M_AfBmGxl0cWl-3v1965fWiyN2whcCe-I-ksZnwbHFJz4pJuP3XpeRzYTHMoF8StlcrF80IE0P/s200/DSC_0268.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455549574026179522" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEfuNClyf0EB4Q4KINaEcWteflpf_T_F2vN4VjSiq9-rVr0hO4QewAuzwulxzDrAx92p6dXsuABrcppM4uJpN3q6FuZ9uciR6tjd6mf9tkHb1lYljO3N6Rz57D_uUB7WVjt1LXYs9obxRB/s1600/DSC_0273.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 133px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEfuNClyf0EB4Q4KINaEcWteflpf_T_F2vN4VjSiq9-rVr0hO4QewAuzwulxzDrAx92p6dXsuABrcppM4uJpN3q6FuZ9uciR6tjd6mf9tkHb1lYljO3N6Rz57D_uUB7WVjt1LXYs9obxRB/s200/DSC_0273.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455549564881901490" border="0" /></a><br /><span><span>Poté jsme se přesunuli do čtvrti Asakusa. Prý tu ještě přebývá duch starého dolního města. Už se smrákalo a cesta k chrámu Sensódži, osvětlená lampiony a plná poutníků, skýtala hezkou podívanou.<br /><br /></span></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig1CkbdqcfMCuISEt_bhm5VPSCyqS9UEZ7pwh2r9YQqX5H-0GL1a61bfeAxNhUWmyXm_HCwX-TVCfJBXbly6BLKGWpbXLT7NfuIS2-ifJX4BOkETNmNF4sn3BUCJBy34zXpCQZZKXcN-oj/s1600/DSC_0336.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig1CkbdqcfMCuISEt_bhm5VPSCyqS9UEZ7pwh2r9YQqX5H-0GL1a61bfeAxNhUWmyXm_HCwX-TVCfJBXbly6BLKGWpbXLT7NfuIS2-ifJX4BOkETNmNF4sn3BUCJBy34zXpCQZZKXcN-oj/s320/DSC_0336.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455554774169739714" border="0" /></a><span><span><br />V neděli 21. jsme se ráno rozdělili. Táta jel obdivovat mašinky do muzea v Saitamě, já si naplánovala nákup kalhot. Myslím, že problém s japonskými velikostmi jsem tu už jednou rozebírala. Dá se obejít jedině tak, že najdete obchod, který není japonský. Bohužel ty zastoupené v Kanazawě se řadí k těm dražším, takže Tokio bylo má jediná šance. Mise se zdařila, ale nával lidí v obchodě pořád nebyl nic proti tomu, co nás mělo čekat odpoledne na Haradžuku. Sešli jsme se tu s tátovou kamarádkou z dětství Kaoruko a její sedmiletou dcerkou Ajakou. Tak rozjívené dítě jsem tedy dlouho neviděla, ale oproti obvyklé japonské strnulosti to byla docela příjemná změna.<br /><br /></span></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj-8-a8UhjMAdyvNdil-jv4aa4VAeqS10_Uz26OCAveZ_G8HNcDEMMIsl7rHnKhg0S3KmS43tyOMfQGWnRWpPGmljh5_BSgphjbFz98GiIpUjAxU92QqhK_q99HF_U5mMm7z2Gt5ZXmP2l/s1600/DSC_0425.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 133px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj-8-a8UhjMAdyvNdil-jv4aa4VAeqS10_Uz26OCAveZ_G8HNcDEMMIsl7rHnKhg0S3KmS43tyOMfQGWnRWpPGmljh5_BSgphjbFz98GiIpUjAxU92QqhK_q99HF_U5mMm7z2Gt5ZXmP2l/s200/DSC_0425.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455551991347039714" border="0" /></a><br /><span><span>Původně jsme tu chtěli pozorovat nastrojené exoty a cosplayáře, ale v tom davu (něco jako prodírat se na koncertě od pódia pro pivo) se nám je pravděpodobně dařilo přehlížet. A z těch, co se nám povedlo objevit, byla většina cizinci. No, naštěstí jsme jich viděli dostatek později v Kanazawě - móda asi dorazila na venkov :)<br /><br /></span></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLxZ3eXJYdPgLjGGw8kU7fye6Qpm6cTx2zSN9734Ack1D8JL3B8hdBO8chtzeDF1awP4UlcZZOAAGrmGEpplbGUSiq9vG6VeeYS6L0lJ5yYJO8YscmAXlrS_UkP3Adb4Q72iPQIxvbGiHQ/s1600/DSC_0443.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLxZ3eXJYdPgLjGGw8kU7fye6Qpm6cTx2zSN9734Ack1D8JL3B8hdBO8chtzeDF1awP4UlcZZOAAGrmGEpplbGUSiq9vG6VeeYS6L0lJ5yYJO8YscmAXlrS_UkP3Adb4Q72iPQIxvbGiHQ/s320/DSC_0443.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455554768416948642" border="0" /></a><span><span><br />A modře se zrcadlící mrakodrapy v šeřícím se Šindžuku také stojí zato. Z vyhlídky byla vidět i Fudži, za níž jsme se vypravili následujícího dne. Fotit jsme se rozhodli od jezera Kawagučiko. A počasí nám přálo! (Tím jsme si v tomto směru vybrali veškerou kliku.)<br /><br /></span></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTWI9xDxhQxBd79UnydcWkvGqE8EDWS-nQgYR73ke_nG-E2dAvAWwSLewm81VQZTEsBpLaCQKQ2GGS6PgJADFFtQbUGN4iXa0iDEynNObljmnpjV8UpODbYTGDEYFt0YCveCT49rD5budN/s1600/DSC_0471.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 266px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTWI9xDxhQxBd79UnydcWkvGqE8EDWS-nQgYR73ke_nG-E2dAvAWwSLewm81VQZTEsBpLaCQKQ2GGS6PgJADFFtQbUGN4iXa0iDEynNObljmnpjV8UpODbYTGDEYFt0YCveCT49rD5budN/s400/DSC_0471.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455555847422241218" border="0" /></a><br />Večer jsme naposled zamávali Tokiu a nasedli do zvláštního sezónního (super levného, populárního a plného) nočního vlaku Moonlight Nagara. Ten nás vyložil asi ani ne na půli cesty do Hirošimy. Spoje navazovaly pěkně, někdy až hodně naknop, ale aspoň jsme si užili trochu sprintování po nástupišti s davem chtivým urvat místo. Cestou jsme si dali přestávku v Himedži. Tímto dnem začala deštivá sezóna, která nám sice znepříjemňovala všemožně život a focení, ale myslím, že taky zmenšovala davy, které bychom museli překonávat za příznivějšího počasí. Dokonce jsme tu viděli i kvetoucí sakury! (no, minimálně dvě, tak co..)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7zrfMxtFHKmNO2R_cE9yGMvfzz1EgDrtKbmAHPusYi_XZyESSuHK2BqXBraOuCnHX3OxgTGCJQxz9Q2TEG1j4-iKFD3MlkbaI6xOKSAXLJKPhS8OP-6v5u0RjCEG26N-XbrpYHyC2FYym/s1600/DSC_0532.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 266px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7zrfMxtFHKmNO2R_cE9yGMvfzz1EgDrtKbmAHPusYi_XZyESSuHK2BqXBraOuCnHX3OxgTGCJQxz9Q2TEG1j4-iKFD3MlkbaI6xOKSAXLJKPhS8OP-6v5u0RjCEG26N-XbrpYHyC2FYym/s400/DSC_0532.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455558435968651730" border="0" /></a>Z vlastní Hirošimy jsme toho moc neviděli, jenom v noci dost strašidelně osvětlený Atomový dóm (původně se jednalo o obchodní palác, navržený českým architektem Janem Letzlem, který v Japonsku počátkem 20. století působil. Shodou okolností toto je také jediná stavba, která po něm zbyla.) Většinu dne jsme strávili v Iwakuni (mají tu věrnou rekonstrukci historického mostu charakteristického tvaru) a Mijadžimě (ostrov se slavnou svatyní, její "plovoucí" brána torii je jedním ze tří scénických míst Japonska. A taky tu mají jeleny ;) )<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM-HKWfDX_MB97_I2bWGytnLFJSEGfhMoayZAKXz5g23fx01OAdxfBiVnD0UNf0zSabMwsOoBgcF2WxoqsIy_hByTiKEuanEm0a1BC1pc7neVRm4OhJYdFw7awOZYCj848uHpZDPYVEhQn/s1600/DSC_0580.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM-HKWfDX_MB97_I2bWGytnLFJSEGfhMoayZAKXz5g23fx01OAdxfBiVnD0UNf0zSabMwsOoBgcF2WxoqsIy_hByTiKEuanEm0a1BC1pc7neVRm4OhJYdFw7awOZYCj848uHpZDPYVEhQn/s320/DSC_0580.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455560395641852466" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvZPvGU0TgK6JEsVjeUmJJ-Mo-WenGXwnJKB4wi7BYwBLB7grinTHVQKStmLv5ZwSSJMaZV98fCDAL3T-eWI3wSP1s4EOxQlIfLvFZ_8X8BPDvEWy5aY07LwJN_cJiJmb9Fx-AKbpVQHOa/s1600/DSC_0657.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvZPvGU0TgK6JEsVjeUmJJ-Mo-WenGXwnJKB4wi7BYwBLB7grinTHVQKStmLv5ZwSSJMaZV98fCDAL3T-eWI3wSP1s4EOxQlIfLvFZ_8X8BPDvEWy5aY07LwJN_cJiJmb9Fx-AKbpVQHOa/s320/DSC_0657.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455560738229074002" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-IXuxDtkOS64ERSdPWwh9S6w4y4JkpwuEHeWvl5pAQ0-2uojgddkOAI_QL5Dq8CumS5U5AWtvpnpVH52glSI-JTlH9QrquQz0xVqGjzw8Z7l8Enqn7GNLkMvbreuhKG3pHtZgIMsYHyK8/s1600/DSC_0636.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-IXuxDtkOS64ERSdPWwh9S6w4y4JkpwuEHeWvl5pAQ0-2uojgddkOAI_QL5Dq8CumS5U5AWtvpnpVH52glSI-JTlH9QrquQz0xVqGjzw8Z7l8Enqn7GNLkMvbreuhKG3pHtZgIMsYHyK8/s320/DSC_0636.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455893361646939810" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx5OWTJUbL-pQWk-yoCTqxf9HiQgxtBdMojiLVxtoq3mKW2VO8IkKd2yJw3I7pkZ_DyU1BYUBZ3u5ZHAKz8qT8RUWEOrsO_i5p_kMLPiafoCyBPbRp69CwuT0MPTsRr595MTp8-wlFrK_p/s1600/DSC_0708.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx5OWTJUbL-pQWk-yoCTqxf9HiQgxtBdMojiLVxtoq3mKW2VO8IkKd2yJw3I7pkZ_DyU1BYUBZ3u5ZHAKz8qT8RUWEOrsO_i5p_kMLPiafoCyBPbRp69CwuT0MPTsRr595MTp8-wlFrK_p/s320/DSC_0708.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455914746553577698" border="0" /></a>V Hirošimě jsme nocovali v poněkud odlehlejším hostelu, spíš takové centrum pro školní výlety. Jeden jsme taky potkali a netvářili se vůbec nadšeně, já si školní akce pamatuju spíš jako živé až bujaře nevázané, tihle vypadali, že jeli za trest. Ale jinak atmosféra opět přátelská, hlavně díky Minari, stejně staré Japonce, co si sama během jarních prázdnin vyrazila na výlet. Moc mi padla do oka, protože se svým chováním docela odlišovala od ostatních. Tak třeba se smála často a nahlas, což tu obzvlášť u dívek není vůbec běžná věc. Je to škoda, všichni pak vypadají hrozně upjatě, jako by smích byl něco, při čem si musíte dávat ruku před pusu, abyste někoho nenakazili. V tomhle se mimochodem Japonci odlišují od Korejců, ti jsou mnohem hlučnější a rozjívenější (včetně Korejek). Vyměnily jsme si kontakty, na čemž by opět nebylo nic divného, jenže ona se mi sama od sebe skutečně ozvala, a to už je něco. Vyměňování čísel je tu něco jako sport, na jedné párty mi trvalo dobrých deset minut, než jsem se zbavila houfu místních studentek, co si se mnou chtěly vyměnit číslo. Mám pocit, že to dělají jen proto, aby měli v seznamu nějakého cizince, protože ani jedna z nich se už nikdy neozvala, takže já mám teď telefon plný jmen, která mi nic neříkají a nemám potuchy, jak se čtou.<br /><br />Ale zpátky k výletu. Z Hirošimy jsme nabrali směr na Kanazawu, ale předtím nás ještě čekaly dvě noci v Kjótu. Příjezd byl víceméně děsivý - hala, veledílo moderní architektury, kterým příšerně profukuje, obohacené o jedny z nejhorších veřejných záchodků, se kterými jsem v Japonsku měla tu čest - podobných je mimochodem Kjóto plné. Pak přecpaný autobus a dopravní zácpa, kolem samé hnusné budovy.. ale cestou k hostelu se to začalo lepšit a on sám přidal pěkných pár kladných bodů. Majiteli bychom mohli klidně říkat pan Pintlich :) Díky tomu tu ale všechno bylo krásně čisté a voňavé. Zařízení nové, nicméně v přiměřeně tradičním (a pohodlném) duchu. Třeba ve společenské místnosti měl sice japonský nízký stůl, ale s hlubokou dírou pod ním, takže si můžete sednout jako na židli, což vaše nohy po půl hodině kleku ocení. Jen začínal být nervózní, když jsme se nestíhali umýt ve stanoveném čase (na užívání koupelny bývá omezení).<br />A ty uličky kolem - nádhera, Kjóto si pomalu šplhá až při pohledu na kvetoucí sakuru mezi dřevěnými domky zjistíte, že je tam krásně. Bohužel jsme na prohlídku města měli jediný den, ale vyčerpali jsme ho maximálně. Viděli jsme dvě kamené zenové zahrady, jedna krásnější než druhá (v té hezčí a zapadlejší se bohužel nesmí fotit. Hlídají to tak intenzivně, že máte za patami neustále nějakého dohlížeče, takže klidná meditace je vyhrazena jen jedincům obrněným opravdu silnou hroší kůží). Také zářící, turisty obležený Zlatý a elegantní Stříbrný pavilon s neméně vybranou zahradou. Prošli jsme půvabnou Filozofovou stezku vinoucí se podél říčky, nad níž se skláněly kvetoucí třešně. Jedinou vadou tomu všemu byl déšť, neustále se vracející s rozdílnou intenzitou a k večeru taky pěkná kosa. Tudíž člověk vůbec neměl chuť na tu báječně vyhlížející zmrzlinu, kterou všude nabízeli.. ale spíš sáhl po amazake, místní obdobě svařeného vína. Jde o horké slazené sake smíchané s řídkou rýžovou kaší.. jestli jste někdy měli sahlep, asi se to tomu trošku blíží. Každopádně to zahřeje.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2shOKjuAMkXLuRgj_eTXeR9lzpXpy_l9Qe_gvVsBPxwYrk3s_Pg6y72CnzxPdjqMHtQDQZhXNaXAq9aLOAW_xDfPXjKS1yLFpabZZNDhGO-Y8bWx1PO4xfSqRsGBMn-FgUvfIM8NFFCzE/s1600/DSC_0860.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2shOKjuAMkXLuRgj_eTXeR9lzpXpy_l9Qe_gvVsBPxwYrk3s_Pg6y72CnzxPdjqMHtQDQZhXNaXAq9aLOAW_xDfPXjKS1yLFpabZZNDhGO-Y8bWx1PO4xfSqRsGBMn-FgUvfIM8NFFCzE/s320/DSC_0860.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455918970875016882" border="0" /></a><br />A jestli je něco pro Kjóto krom historie typické, tak dráty. Ale elektrické vedení je vůbec v celém Japonsku dost divoké :)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-LsUwCbOHsHEBj-6u05BHgeVhrexIjEYFv1n9kf_TwIBIqGx_NzIFEvu5uC1gjdO0VWH8a3tNnFlMnSHlyQQHINMqdA8t9ZuAYWB7Kb9sw37DYh7eUTLmvbID6QjcwJsQ69BCw7BdHfPM/s1600/DSC_0750.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-LsUwCbOHsHEBj-6u05BHgeVhrexIjEYFv1n9kf_TwIBIqGx_NzIFEvu5uC1gjdO0VWH8a3tNnFlMnSHlyQQHINMqdA8t9ZuAYWB7Kb9sw37DYh7eUTLmvbID6QjcwJsQ69BCw7BdHfPM/s320/DSC_0750.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455901707618034354" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9nhOhlrPSDTTBxhwD41hDCse2sgXCZgFWLOA0wX8Klm3ot7BiAQ9R4_NkVUWCVo3gmYr_OdMtAEGQ9NH7IAG5Xh4jyv0HRKX4ct6zRbSww-mgvaMTMI-Qk_jN_4OiD0LcsHl9-VcwCIdg/s1600/DSC_0772.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9nhOhlrPSDTTBxhwD41hDCse2sgXCZgFWLOA0wX8Klm3ot7BiAQ9R4_NkVUWCVo3gmYr_OdMtAEGQ9NH7IAG5Xh4jyv0HRKX4ct6zRbSww-mgvaMTMI-Qk_jN_4OiD0LcsHl9-VcwCIdg/s320/DSC_0772.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455901701570017618" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWJKx_88cmGLsIbu-NzBOUhO3oSNFS4gdfau6zbTphXHG-gEHvISZEhMLLd8Iir1BKqdnwZDZ5i0CWcYvcESFpee04NwGPB2NJI7B8eNJBBltFo-vAdCmF8rPf7_lKB_mekuqMjrDMgNtX/s1600/DSC_0798.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWJKx_88cmGLsIbu-NzBOUhO3oSNFS4gdfau6zbTphXHG-gEHvISZEhMLLd8Iir1BKqdnwZDZ5i0CWcYvcESFpee04NwGPB2NJI7B8eNJBBltFo-vAdCmF8rPf7_lKB_mekuqMjrDMgNtX/s320/DSC_0798.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455901690999396258" border="0" /></a><br />Následujícího dne dopoledne jsme se ještě trochu prošli po Pontočó, čtvrti gejš. V tuto dení dobu tu ale není právě nejživěji. A pak už nás čekal opravdu návrat do Kanazawy, čímž pro mě výlet vlastně už napůl skončil. Přivítalo nás typické počasí - déšť a další den dokonce sníh, který byl ale aspoň méně otravný a v Kenrokuenu jsem za sněžení vlastně ještě nebyla, takže co. A náležitě jsme si díky tomu vychutnali každou chvíli, kterou jsme nestrávili venku, ale rozmrzáním v teple kavárny "Mister Donut", kde mají nejen výborné (a relativně levné) kobližky, ale také vám dolévají kávu (opět relativně levnou). A chodí sem nakupovat i panenky z cukru a jiná stvoření, co jsme je minuli na Haradžuku.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfiKOJN0dF82h3OWOAwuL-M-7sXYwMsJeVTRFwp24LV8_gOIfZZst9meRd1etsOvkViUAgtiIEA-wOb9W1jIN72bYEIDHFuU-No8FzEc-3pfhH_dl7g4Rei1cJCex1bO6cCUMHLy2MYrV8/s1600/DSC_0035.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfiKOJN0dF82h3OWOAwuL-M-7sXYwMsJeVTRFwp24LV8_gOIfZZst9meRd1etsOvkViUAgtiIEA-wOb9W1jIN72bYEIDHFuU-No8FzEc-3pfhH_dl7g4Rei1cJCex1bO6cCUMHLy2MYrV8/s320/DSC_0035.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455906278020796786" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNrNbG-0TtaKBmB1Q-F91788Y9bH1Vd3eEuZNI5SkhhyphenhyphenuREcnapCR9nH2TYpHDmAD8p_LEkAmyoll37Z0XtsAaFwt8rezKc06yGPgl3I6LfBjCbWzCQdJsfZSWBeN371rjiIBv9JomkYBz/s1600/DSC_0013.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNrNbG-0TtaKBmB1Q-F91788Y9bH1Vd3eEuZNI5SkhhyphenhyphenuREcnapCR9nH2TYpHDmAD8p_LEkAmyoll37Z0XtsAaFwt8rezKc06yGPgl3I6LfBjCbWzCQdJsfZSWBeN371rjiIBv9JomkYBz/s320/DSC_0013.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5455906259184600546" border="0" /></a>29. večer jsem tátu vyprovodila na stejný bus, kterým jsem o dva týdny dříve jela do Tokia sama a výlet byl definitivně za námi T_T Užili jsme si to ale myslím znamenitě. Už jsem se zas stihla vrátit k nicnedělání a podivnému spánkovému režimu, ale dvanáctého mi začíná škola, takže to nebude na dlouho. Sepisováním zážitků a výběrem fotek (celkem jsem jich udělala asi tisíc, ale toho vás ušetřím, selekci najdete v galerii, viz odkaz vlevo) jsem strávila asi tři večery, takže mě potěší, když mi pro změnu napíšete, co je nového doma.<br />Zatím se mějte krásně :)<br /></div></div></div><span style="font-weight: bold;"></span></div>suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-2647951146581409672010-03-15T10:27:00.000-07:002010-03-15T10:59:44.892-07:00Japonské podivnosti IIJak jsem už zmínila, ve středu mizím na cesty a abych ukonejšila své špatné svědomí, že vás zanedbávám a píšu jen jednou za uherský rok, respektive za měsíc, přihodím příspěvek na rozloučenou.<br /><br />Tentokrát bych se podělila o názor na japonskou <span style="font-weight: bold;">módu</span>. Určitě už jste někde viděli obrázky šíleně ulítle oháknutých Japonek, krajky a mašle a růžová, jak si to štrádují po ulici. Tak na to zapomeňte. Něco takového jsem ve městě, natož ve škole potkala stěží jednou. Nicméně, během návštěvy Tokia je v plánu i Haradžuku, odkud ty fotky pravděpodobně pochází: Nepochybně pořídím i nějaké vlastní, o které se pak podělím a přispěju tak svou troškou k představě o japonské módě. Nicméně pravda je taková, že růžová křiklavost se omezuje ještě tak na penály a přívěsky na mobily, na ulici je nejodvážnější béžová, jiná než tmavě modrá nebo šedá už je fakt vodvaz :)<br />Co se jim ale musí nechat, je upravenost.. u obou pohlaví.. a dívčí křehkost (bohužel taky občas u obou pohlaví ;) ). Nikdo není ušmudlaný, neučesaný, nevyžehlený.. na fildě, a vsadím se, že kdekoli jinde, něco nepředstavitelného. Prvních pár týdnů jsem si připadala jako vagabund, chodit na hodiny v kalhotách, teniskách a mikině a navíc bez pečlivě vystínovaných oček (nenalíčená Japonka je opravdu zvláštnost). Oblečení byl taky jediný způsob, jak identifikovat asijské zahraniční studenty. Většina místních slečen chodí kamkoli v sukni (zpravidla proklatě krátké, tenhle stereotyp je pravdivý) a několika částečně se překrývajících se svršcích. A v podpadcích. Jediné, co kazí celkový dojem jako ze škatulky je fakt, že většina neumí chodit. To příšerné šmajdání nám dost vrtalo hlavou, ale záhadu se nám povedlo objasnit. Prý tak chodí schválně, aby vypadaly přitažlivěji, rozuměj křehčeji. No, ptali jsme se všech japonských spolužáků a kamarádů, ale nikomu to sexy nepřišlo. Tak trochu si myslím, že se to styděli přiznat, protože jinak nevím, jak by na to dotyčné přišly. Faktem je, že ta pseudochromost vypadá opravdu hrozně.<br /><br />Nezbytným zimním módním doplňkem je <span style="font-weight: bold;">dečka</span>. I Japonci, nebo tedy spíš Japonky, si připouštějí, že v domech mají zimu, takže s sebou nosí takové mini plédky, které si pokládají na klín, když se někde usadí. Moc nechápu, jak to funguje - já se do deky musím zabalit, aby mě hřála, ale jestli vás někdy zahřál ubrousek, opravte mě :) Když jsem zas jednou navštívila místní salon krásy, kadeřník prohodil cosi o zimě. Považovala jsem to za poznámku o počasí nebo námět ke konverzaci, tak jsem přisvědčila.. a ejhle, přikryl mě dečkou :)suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-81418280824536719872010-03-09T04:31:00.000-08:002010-03-09T07:52:51.761-08:00Japonské podivnosti<span style="font-weight: bold;">edit</span>: info pro všechny, co mě pravidelně přivádějí do rozpaků požadavkem, ať něco řeknu japonsky. Můžete si mě poslechnout zítra (středa 10.3.) a za týden (17.3.) v 5, 10 a 16 hodin vašeho času na <a href="http://fmn1.jp/netradio/">http://fmn1.jp/netradio/</a><br />(byla jsem hostem v pořadu zaměřujícím se na představování cizích kultur, takže tématem byl +- život v Čechách a Japonsku.)<br /><br />Už delší dobu mi v hlavě leží různé zvláštnosti, které se mi nějak nepodařilo propašovat do dosavadních příspěvků a které se mi zároveň jednotlivě zdály na samostatný příspěvek jaksi chudé.. Takže když to dobře dopadne, možná z toho bude i pravidelná rubrika (ok - já? pravidelně? :)) Musím přiznat, že některé už mě ani tak nepřekvapují, takže s jednou takovou hned začneme.<br /><span style="font-weight: bold;"><br />Konbini</span> bych přeložila asi jako nonstop obchod, jenže to ve mě vyvolává spíš představu nějaké ušmudlané večerky nebo vietnamské zeleniny. Konbini najdete všude. Doslova. Vypadají jako obchody u benzinek. Velké zářící prosklené výlohy, kterými je vidět dovnitř. A uvnitř najdete všechno. Taky doslova. Potřebujete něco ke čtení? K tomu libo něco na příkus? (bohatý výběr sladkostí a slaností, pokud nechcete pytlík podivností, můžete si koupit bentó (oběd v krabičce), nebo sendvič, nebo onigiri (představte si sendvič, ale místo chleba rýži). Jestli vám do toho došly jakékoli baterky, máte akutní potřebu se oholit, natřít očním krémem, opít se, koupit papírové nádobí či samozřejmě roušky... Sortiment se liší řetězec od řetězce a pobočka od pobočky, ty v obytných zónách disponují i základními surovinami pro vaření, včetně (omezeného a s patřičnou přirážkou) výběru masa a zeleniny. U pokladny si můžete vybrat ještě z rozmanitých teplých pochutin, některé jsou k dispozici jen sezónně, jako třeba zimní oden, vařené kusy všeho možného ve vývaru nepříliš intenzivní chuti, jiné celoročně. Konbini které je asi pět minut po silnici od našeho areálu má navíc poměrně prostornou část se stolky, kde to všechno můžete zkonzumovat (v Japonsku se nechodí po ulici s plnou pusou hamburgeru). Během zkouškového byla tahle místnost dlouho do noci plná studentů. Ovšem v konbini nemusíte jen nakupovat. Když mi přišel první účet za plyn, poznámka "zaplaťte prosím na pobočce banky nebo v konbini" mi přišla trochu zvláštní, ale protože konbini narozdíl od banky nezavírá ve tři (a je blíž), stejně mi nezbylo než to ověřit. Funguje to, prostě slečně za pokladnou předáte složenku... Ve speciálním automatu můžete taky rezervovat lístky, platit za nákup přes internet i pořídit letenku. Opravdu svět sám pro sebe. A taky nezbytná poslední záchrana, jak mě poučila zkušenost s všeobecným zavřením všeho přes Nový rok - konbini nikdy nespí :)<br /><br />Věřím tomu, že pro většinu lidí, kteří s Japonskem nemají osobní zkušenost, je to mimojiné země techniky. Že vedoucí pozice na poli hi-tech ještě automaticky neznamená všeobecnou technickou vyspělost dobře dokládají třeba <span style="font-weight: bold;">bankomaty </span>(věřte mi, nejen ony). Nejsem zvyklá se spoléhat na jejich magickou všudypřítomnost a vyrážet objevovat venkov bez peněz, ale pokud vím, že je po cestě bankomat, očekávám, že jako přístroj stvořený pro usnadnění života mi život bude ulehčovat, nikoli komplikovat. No, věřte tomu nebo ne, většina japonských bankomatů má otvírací hodiny. Většina vám taky nevezme nejaponskou visačku, což je ale jiný příběh. Ok, minete zavřený bankomat vaší banky, ale peníze opravdu potřebujete, takže se rozhodnete obětovat nějaký ten jen a v nejbližším konbini najdete alespoň bankomat cizí (jak již víme, knobini nezavírá). Ale ejhle, ono to nefachá! Z cizího bankomatu nic nevyťukáte po zavírací době toho vašeho.. A pokud náhodou máte účet u nějaké lokální banky jako já, vyjedete-li z regionu, pravděpodobně si nevyberete vůbec. Taky jsem neslyšela o "cash card", dokud mi jí nedali k onomu účtu. Její kouzlo spočívá v tom, že s ní můžete vybírat pouze z posvěcených přístrojů, stoje na jedné noze drbaje se pravou rukou za levým uchem když je měsíc v třetí čtvrti, nikoli platit v obchodě, natož na internetu :)<br /><br />Abychom se drželi tématu, přidám technický bonbonek na závěr. Japonské <span style="font-weight: bold;">pračky</span> perou jen ve studené. Nehygiečnost zastírají šetrností a ekologickým cítěním (plýtvání topnou energií a balení všeho do minimálně dvou obalů přitom blahosklonně přehlížejí).<br /><br />Jinak prázdniny jsou v plném běhu, bohužel se nám do nich vrátila zima, venku jsou zas závěje.. a to se mi minulý týden povedlo začít ráno běhat :(<br />Už se nemůžu dočkat cestování, 17. hurá konečně do Tokia! Zatím se spolubydlícími vymýšlíme kraviny, abychom si nějak ukrátili dlouhou chvíli. Minulý týden jsme třeba přes noc shlédli všechny části Pána prstenů v režisérském sestřihu. Jsem toho názoru, že soudný zásah producentů občas není od věci.. No, aspoň už mám i pocit, že placení položky "společné prostory" má nějaký smysl, širokoúhlá obrazovka ve vytopené společenské místnosti přišla vhod :)suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-77184328512984399042010-02-22T05:32:00.000-08:002010-02-24T05:55:22.825-08:00好久不见 ^_^;Jak už to tak bývá, když se něco děje, není čas psát a když je čas na psaní, není moc o čem, takový začarovaný kruh. Teď právě se nacházíme v té klidové fázi, která zvolna všem leze na mozek - zkuste si to představit, máte po zkouškách (napsali jste písemku ze znaků, překousli poslední nudné hodiny nácviku poslechu přednášek v japonštině, aniž by vám to nějak pomohlo najít smysl takového předmětu, a ano, absolvovali zkoušku, prosvištěli jste testem z gramatiky a spol. (vše co by vás mohlo napadnout, včetně poslechu, porozumění textu, otázek, na které nelze odpovědět za plný počet bodů (protože učitelům do hlavy nevidíte a nevíte tedy, jak zní správná odpověď na ty typu "Co si myslíte o...?"), odpuštěn vám nebyl ani sloh, to celé v 90 minutách. Za asistence potrhlé učitelky, která je schopná se během náslechu studenta před celou třídou zeptat, proč nepíše odpověď. No ještě jednou mi někdo připomeňte, jak úžasně jsou Japonci při komunikaci ohleduplní.) Taky jste napsali seminární práci o délce 3000 znaků. Na to jsem fakt hrdá, tolik jsem toho najednou japonsky v životě nenapsala, dokonce to prý mělo hlavu a patu, přes množství jazykových chyb. Ještě jste přeložili do češtiny na osm stránek rozvitou větu "Japonci mají problém s jasným vyslovováním nesouhlasu i souhlasu." Je poměrně frustrující, když vám u druhého odstavce dojdou synonyma.<br />No a teď najednou nic - začaly prázdniny, venku je ovšem hnusně (včera jsme měli snad po měsíci celý den hezky, nebe bez mráčku.. vážně neuvěřitelný zážitek) a zima, pořád prší, sněží, nebo obojí, takže ven se vám vážně nechce, obzvláště když uvážíte, jak daleko je to k nejbližší civilizaci, která ještě za moc nestojí. Ale všichni doufáme, že ten hezký den byl předzvěst zlomu v jaro a budeme se moct rozjet do města :)<br />Ještě před několika lety byla univerzita dole v Kanazawě, přímo v hradu, takže i centrum bylo díky studentům mnohem živější. Měli ale problém s místem, tak odbagrovali horu za městem a přesunuli kampus tam. Nějakou dobu byla mezinárodní kolej pořád ve městě, ale protože studenti často chyběli, přesunuli ji ke škole. No, docela to chápu, to že má člověk vyučování pět minut pěšky ho přiměje ani moc neuvažovat nad nějakým zatahováním a třičtvrtěhodina stoupání na kole v dešti by pravděpodobně měla dost opačný účinek.<br /><div style="text-align: left;">Teď to vypadá, že můj život tu je dost depresivní až apokalyptický, ale není tomu tak, mezi výše uvedeným výčtem "musím" bylo také spoustu "užiju si". Předně jsem po čtvrt roce objevila karaoke. Předtím mi ve vstupu bránila soudnost stran mého pěveckého talentu. Ten se náhle nezměnil, ale došla jsem k závěru, že na něm vážně nezáleží. Rozhodně ne, když jste s tlupou vřeštících, opíjejících se a v rytmu hudby divě se svíjejících mezinárodních studentů (japonci se vyděšeně drželi u zdi). Funguje to jako bezva odreagování, punkový koncert a diskotéka v jednom. Jen výběr anglicky zpívaných titulů je bohužel trochu omezený, ale aspoň přijdou na řadu všechny polozapomenuté hity, které vám občas neodbytně straší někde vzadu v hlavě.<br /></div><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcCGZvVQgSCjXoJ1ai8gZzFZNEqtSAO8cMyNP1X2Ecmk8hJLnZXjxFNsP1rcUrojtAYhQZ6wM49wDfPpcrIwgWsn8C64GGkEmOGu-YBm4hSJkKkT_w5ZXFPVRQ-iHkoSX7CgxC60VKSsbu/s1600-h/DSC_0055.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcCGZvVQgSCjXoJ1ai8gZzFZNEqtSAO8cMyNP1X2Ecmk8hJLnZXjxFNsP1rcUrojtAYhQZ6wM49wDfPpcrIwgWsn8C64GGkEmOGu-YBm4hSJkKkT_w5ZXFPVRQ-iHkoSX7CgxC60VKSsbu/s320/DSC_0055.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5441754723396099586" border="0" /></a><br />*<br /><span style="font-family:courier new;">Zde dovolte, abych přerušila svůj šedonudný příspěvěk a podělila se o aktuální historku z natáčení.<br />Je sice o dva dny později, ale násilný oslí můstek nebude nutný, neb události se odehrály v souvislosti s karaoke. K vysvětlování, co je na této kratochvíli tak báječného se dříve nebo později patrně vrátíme :)<br /><br />*</span><br /><br /><div style="text-align: left;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiekmzW9MRmdDSdqfeI9ikX_6LYR15eKbZOTfppEAfiMyW76MoYMEkolxY3wYODSqmdFyh2avFh4TOD2Zdl04p9acmWDPMoTBRxZUX0BfbgDwGnXlaHUJgfUplZ11Nc8qTx8Hlh0uF3LMcT/s1600-h/DSC_0053.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiekmzW9MRmdDSdqfeI9ikX_6LYR15eKbZOTfppEAfiMyW76MoYMEkolxY3wYODSqmdFyh2avFh4TOD2Zdl04p9acmWDPMoTBRxZUX0BfbgDwGnXlaHUJgfUplZ11Nc8qTx8Hlh0uF3LMcT/s320/DSC_0053.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5441754715252821954" border="0" /></a>Tentokrát jsme byli poměrně malá skupinka, sestávající z pěti mezinárodních studentů, tří Japonců a zásoby alkoholu na celou noc (dobře, víme, že se to nemá, ale jsme studenti a musíme někde šetřit). Řekla bych, že jsme si to všichni vážně užili, zapěli z plných plic a ve čtyři ráno, když karaoke zavírá, jsme uklidili stopy, zaplatili a vyrazili na snídani do blízkého McDonaldu, objednali vyprošťovací menu a jeho konzumací, tlacháním a opětovnou konzumací a tlacháním jsme se dočkali hodiny, kdy se začnou podávat jen snídaně (= pět ráno) a zvolna také úsvitu (=šest). Pak, s tím, že už je na čase jít domů, jsme se chopili kol či byli naskládáni do auta. Myslím, že na kolej jsme dorazily před sedmou a další dvě hodiny rozebíraly taje všeho možného v sedací soupravě na chodbě našeho patra. Pak očista a spát. Bylo by dramatické říci, že mě vzbudil telefon, ale ten mě jen přinutil přestat v posteli přemýšlet, jestli mám vstát, nebo se ještě pokusit usnout. Že se na druhém konci ozvala japonština, mě ani nepřekvapilo, zásadně mi někdo na pokoj volá japonsky, když mé smysly zrovna neoplývají bystrostí. Překvapivý byl dotaz, jestli jsem dnes ráno byla v McDonaldu. A vzápětí jestli tam s námi byli Japonci. Napřed ve mě hrklo, že jsme snad spáchali nějakou výtržnost, na kterou se mi povedlo zapomenout. Podařilo se mi přebýt otázky na jména všech přítomných a dobrat se toho, cože se vlastně děje - mají nás vyfocené z bezpečnostní kamery, jak sedíme u stolu a podezřívají nás, že jsme uvnitř pili přinesený alkohol, neb po nás zbyly plechovky. Vysvětlila jsem jí, že to je nesmysl, u Meka jsme všichni konzumovali výhradně objednané věci (a že jich nebylo málo) a prázdné plechovky jsme si už nesli s sebou a asi je tam jen zapomněli. Nemělo moc smysl zapírat, kdo z nás tam byl, nicméně jsem docela ráda, že jména těch Japonců si vážně nepamatuju. Naivně jsem si myslela, že to je všechno, ale kdepak, stihla jsem se akorát Mily optat, jestli vážně nikdo nic nepil, a už je tu další telefonát, že se máme všichni dostavit na studijní.<br /></div><div style="text-align: left;"><div style="text-align: left;">Zde došlo k výslechu (dokonce se zápisem stěžejních bodů) - kdy jsme do restaurace přišli, odkud (párty. karaoke. od osmi do čtyř. - to udělalo docela dojem, hlavně že jsme zpívali i japonsky), kde jsme koupili to pivo a kde ho vypili, a pro změnu kdo jsou ti japonci, odkud je známe, jak dlouho, co dělají.. člověk by si málem myslel, že jde o Bin Ladina v přestrojení. Myslím, že se nám vcelku uspokojivě podařilo vysvětlit, že nemá smysl pít po oslavě v McDonaldu pivo, že šlo opravdu jen o odpad - mimochodem kdybychom se vyklašlali na místní recyklační systém a prostě je nacpali do spalitelného a nenechali ležet na kontejneru, nikdo by si asi ničeho nevšiml. Což je jen jedna z mála podivností této události. Tak třeba, pátá hodina ve středu ráno asi nepatří zrovna k trhákům co se tržeb týče a osm lidí po probděné noci toho sní hodně, a volat na univerzitu kvůli prkotině, tomu vděk tedy neříkám. Zadruhé, jak věděli, kam volat? Nikdo z nás nemá na oblečení štítky z adresou, mohli jsme zrovnatak být turisti, a vůbec, to obvolali všechny instituce s nějakým zahraničním spojením v Kanazawě a rozeslali jim naše fotky, jak se cpem hranolkama? Zatřetí, když už si nás vyfotili, to si nemohli ten záznam pořádně prohlídnout a všimnout si, jak všichni pěkně srkáme džus z bíložlutočervených kelímků? A proč po připuštění, že jde tedy vážně jen o nedorozumění a po napomenutí, ať nikde nenecháváme odpadky, stále prahli po jménech, telefonních číslech a málem i číslu bot těch japonců?<br />No, jsme teď v pokušení založit Can Gang a zanechávat plechovky polepené našimi fotkami z purikura automatů ve všech pobočkách McDonaldu v Kanazawě. Cestou ze studijního jsme si dali zmrzlinovou afterparty před univerzitním obchodem. Jaro zdá se konečně dorazilo, hurá! :)<br /></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2k2NDK_jGk1zm13oKuYaRFQxLqDQyC63SKMhkE1MfRvgju93Ws2AP4jal0LoXw1UDIOb_xgFPW4c5nHXjT0OfKhusJAfHNC2LBzuahBS2AgEEP1Osa-ZDzwZS8Cm-wAZ-vuGnRZgrXPb_/s1600-h/DSC_0052.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2k2NDK_jGk1zm13oKuYaRFQxLqDQyC63SKMhkE1MfRvgju93Ws2AP4jal0LoXw1UDIOb_xgFPW4c5nHXjT0OfKhusJAfHNC2LBzuahBS2AgEEP1Osa-ZDzwZS8Cm-wAZ-vuGnRZgrXPb_/s320/DSC_0052.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5441754702365538978" border="0" /></a><br /></div></div>suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-9551653604178377892010-01-02T23:29:00.000-08:002010-01-02T23:30:40.920-08:00PF 2010<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAFfSFQhDQlWGiij7fb8apPg3LfJtGYDLHkQRICIMRE4-3Dp0MSC34zRAX1VrxB-199KFQjb4EGtdfDl2ZwMybi6z3dDsUUvF4Z08kIKC42Z0kCKQ69lEx1Ilsss-Ni8s7uBMfmcdKPWM/s1600-h/opicky.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 247px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAFfSFQhDQlWGiij7fb8apPg3LfJtGYDLHkQRICIMRE4-3Dp0MSC34zRAX1VrxB-199KFQjb4EGtdfDl2ZwMybi6z3dDsUUvF4Z08kIKC42Z0kCKQ69lEx1Ilsss-Ni8s7uBMfmcdKPWM/s400/opicky.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5422412628082308866" border="0" /></a>suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-4670102674085875682010-01-01T23:52:00.000-08:002010-01-02T02:13:05.029-08:00Cestovní deník - Nagano, Matsumoto a zpětKonečně jsem vyjela na výlet :) A rovnou vícedenní. S Maylee (Američanka čínského původu toho času páchající výzkum na lékařské fakultě) jsme vyrazily z Kanazawy 27. prosince dopoledne a zamířily si to vlakem do Nagana. Koupily jsme super výhodný lístek, který má jedinou vadu, a sice že s ním smíte používat jen osobních vlaků. Tedy dostanete se (skoro) všude, ale budete si muset počkat. Na druhou stranu se ale nedá říct, že by to bylo nějaké mučení, na vlacích je vidět značné opotřebování, ale nebojíte se sednout a protože to asi není zrovna populární způsob cestování, je i kam.<br />V Naganu jsme ze všeho nejdřív vystoupaly k asi největší atrakci, chrámovému komplexu Zenkó-dži. V jedné z budov, která kdysi byla jeho součástí, a která teď slouží jako hostel, jsme měly zamluvené tři noci. Řeknu vám, paráda. Budova opravdu stará, japonské pokoje - poprvé jsem spala na futonu a tatami. Není to nepohodlné :). O paní správcové, protože mě nenapadají žádná lepší adjektiva, musím říct, že byla laskavá a milá. Hned na nás vychrlila informace kde se (a hlavně kdy - ke klíčovosti tohoto údaje se ještě vrátíme) dobře a relativně levně najíst. Vzápětí, co nás na jedno z míst dovedla, nás naložila do auta a odvezla (a pozvala) do onsenu (=veřejná lázeň s přírodním horkým pramenem, který vyléčí každou myslitelnou potíž). Onseny jsou báječná věc a podle mě jsou hlavním důvodem, proč jsou Japonci tak klidní. Jakmile totiž vlezete do horké vody, začne vám všechno připadat malicherné a jen přemýšlíte, jak si takový bazének přemístit do pokoje. Tím opět narážím na problém věčného chladu, protože budova hostelu byla tradiční japonská se vším všudy (i v Japonsku se ovšem najdou přetopená místa. Třeba vlaky.) Naštěstí onsen vás prohřeje natolik, že vám až do rána není zima. Protože nás tam brala každý večer (a stejně tak ostatní hosty, byť musela jet dvakrát), máme podezření, že za dveřmi s nápisem "sprchy" byla ve skutečnosti díra v zemi a džber se studenou vodou. Paní také trvala na tom, že sníme spoustu jablek, protože jich má plnou bednu a dala nám domácí jablkový koláč. Ve městě jí zdá se všichni znali a říkali jí "babička".<br /><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivz-R8iDFyZmPQACQAc6FxYnhYDBjjH0YGs3zPa6HhtsUiIUvmqDh5N6EbwOiYAtGcyVS1UG4fe0p3I8bsGLcGh6fjtdvZQ5h3olTokAb5g5u_Gi0xb2Z4SNDEalFy4yu8aGg2cs05mNCd/s1600-h/100_0543.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivz-R8iDFyZmPQACQAc6FxYnhYDBjjH0YGs3zPa6HhtsUiIUvmqDh5N6EbwOiYAtGcyVS1UG4fe0p3I8bsGLcGh6fjtdvZQ5h3olTokAb5g5u_Gi0xb2Z4SNDEalFy4yu8aGg2cs05mNCd/s200/100_0543.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5422077408045391122" border="0" /></a><span style="font-size:78%;">výhled z Hokusaiova muzea, výhledy jsou v Naganu vůbec dramatické :)<br /><br /></span></div>28. jsme sedly na místní dráhu (ve mětstě podzemka) a vyjely do městečka Obuse. Podle průvodců je to město kaštanů a muzejí. No, kaštany mají namalované na každém rohu, ale pokud je chcete ochutnat, tak kaštany s sebou (seženete tu akorát nazdobené drahé krabičky sladkostí s kaštanovou pastou v obchodech se suvenýry). Muzea tu jsou, ale všechna, a spolu s nimi v podstatě celé město, včetně restaurací a spol., zavírají ve čtyři. Tak jsme zvládli aspoň to hlavní, zeměřené na pozdní tvorbu Kacušiky Hokusaie, který tu na sklonku života pobýval. Je známý hlavně svými dřevoryty (pohled na Fudži s vlnou jste určitě už někde viděli..), ty ale opustil, když mu bylo nějakých šedesát (dožil se víc jak devadesáti) a v Obuse se věnoval tušové malbě, a právě ta tvoří jádro sbírky (to není mínus, šlo mu to vážně skvěle a na dřevoryty se určitě vypravím jinam). Pak taky maloval obrovského fénixe na strop místního chrámu, který jsme též navštívily. No a to už byly čtyři, tak jsme ještě chvíly bloudily po městě, než nám došlo, co to znamená :)<br /><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmaspFH_QuvvhjKZGhv3OzbPDUgFhgv5nPRUgTesPbyNQUjlxA4h5UD5i8tcgc_afJj5wywrPpWu4ttZ3TMEairmdxVDhkm5mZhVDgNDWVmGveoGybQdcKwcn4aw9pxIcgisNspJgMoJCl/s1600-h/100_0592.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmaspFH_QuvvhjKZGhv3OzbPDUgFhgv5nPRUgTesPbyNQUjlxA4h5UD5i8tcgc_afJj5wywrPpWu4ttZ3TMEairmdxVDhkm5mZhVDgNDWVmGveoGybQdcKwcn4aw9pxIcgisNspJgMoJCl/s200/100_0592.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5422077419715295506" border="0" /></a><span style="font-size:78%;">opičky v onsenu!<br /><br /></span></div>29. jsme vstávaly brzo. Místní linkou jsme se vydávaly o něco dál, do městečka Judanaky, onsenového střediska, ze kterého se autobusem dostanete blízko Džigokutani (pekelné údolí, pro turisty ale prezentováno jako "Snow monkey park"), kde se v horkém jezírku koupou opičky :) Podle jejich výrazů soudím, že si to užívají stejně jako lidé :) Vedle Judanaky je ještě jedno lázeňské centrum s množstvím různých pramenů, pro pouze projíždějící návštěvníky je bohužel přístupný jen jeden. U něj jsme utržily menší šok, protože potom, co člověk zaplatí nemalé vstupné, mu ukážou dřevěnou boudu bez záchoda a bez sprch. Jenže když je vám zima a už stejně máte lístek, vlezete dovnitř, ponoříte se.. a pak už na nějaké stížnosti prostě nemáte náladu. Kdyby za něj nechtěli tolik, co za čisťoučký rozlehlý areál s venkovní koupelí a šatnou, bylo by to v pořádku, hádám, že takhle prostě většina vesnických onsenů vypadá. V tomhle se vystřídalo hned několik místních, ti mají klíče a občas zaskočí.<br /><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3JcoFMeY4m16nOOHAzW74_PjO9-U-G2ectNe4hon8SLs6pxQBSPU1VlBUUY9glotjH8xD_3R63xoLiZf-kBFuO5A5VnD3BEnFFTXrhNQzbv-WvI3DgI7Rk5Nz8DiafuwJrpB5QfugotyA/s1600-h/100_0647.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3JcoFMeY4m16nOOHAzW74_PjO9-U-G2ectNe4hon8SLs6pxQBSPU1VlBUUY9glotjH8xD_3R63xoLiZf-kBFuO5A5VnD3BEnFFTXrhNQzbv-WvI3DgI7Rk5Nz8DiafuwJrpB5QfugotyA/s200/100_0647.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5422079338699982802" border="0" /></a><span style="font-size:78%;">tak to je on.. fotky onsenu jsou vzácné, logicky nemůžete fotit, když se zrovna někdo koupe..</span><br /></div><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj20VlsG6nDMvHMJ-gIKcQRhXnMmy65MQfmxhpD4u0ILfCI6lTyICOPMNpN-7R4Z1eY0aUuiG5t5czk6r2I2BcxmiSWV4Y7-6cH2Dex_0AkN_T4n6XbkoNPW6txenYtSX7Q3PCXWqB79rwN/s1600-h/100_0511.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj20VlsG6nDMvHMJ-gIKcQRhXnMmy65MQfmxhpD4u0ILfCI6lTyICOPMNpN-7R4Z1eY0aUuiG5t5czk6r2I2BcxmiSWV4Y7-6cH2Dex_0AkN_T4n6XbkoNPW6txenYtSX7Q3PCXWqB79rwN/s200/100_0511.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5422077415398522210" border="0" /></a><span style="font-size:78%;">místní specialita - pohankové soba nudle</span><br /></div><br />30. jsme vstaly ještě dřív, abychom si mohly poslechnout první bohoslužbu v Zenkó-dži. V sedm (v zimě, v létě je to půl šesté) přichází hlavní kněz. V tomhe případě mám pocit, že to byla spíš kněžka (i ženy tu můžou zastávat vysoké funkce). Bylo to rozhodně velmi působivé. Také jsme si konečně prohlédly celý komplex a hlavní třídu vedoucí k chrámu "za života". Nezavírá se tu sice ve čtyři, ale se šestou vaše šance, že seženete něco k jídlu, rapidně klesá. Asi proto najdete na každém rohu konbini - nonstop obchod se vším.<br /><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinWGTyvXVCnr3mHL5kvuTnzJvu__84eBjcMxCaAYhitBk7oBhl6gpDGJ7PWpSX1WN1pnQEiEhw7NMMM7Su2dx4SJUIhXw2K0aEjuywMZ3AclBmSa-Q3J0m3R0HIjQ-H6rCsaiaoji0l5n0/s1600-h/100_0527.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinWGTyvXVCnr3mHL5kvuTnzJvu__84eBjcMxCaAYhitBk7oBhl6gpDGJ7PWpSX1WN1pnQEiEhw7NMMM7Su2dx4SJUIhXw2K0aEjuywMZ3AclBmSa-Q3J0m3R0HIjQ-H6rCsaiaoji0l5n0/s200/100_0527.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5422077389587060002" border="0" /></a><span style="font-size:78%;">nákupní třída vedoucí od centra k chrámu<br /><br /></span></div>Ochutnaly jsme drobné speciality, kraj je spojený hlavně s pohankovou moukou (údajně nejlepší soba nudle, ty co jsme měly, rozhodně výtečné byly) a taky s výrobou miso pasty, takže tu najdete i zmrzlinu s touto příchutí (prý se na ní v létě stojí fronty, já jí zkusila a myslím, že misu víc sluší nějaká rozumná společnost, jako rýže. Nebo třeba lilek - obojí najdete v knedlících <span style="font-style: italic;">ojaki</span>, plněných vším možným, krom lilku s miso třeba zeleninou, houbami, dýněmi či obligátní sladkou fazolovou pastou (ne všechna japonská kuchyně souvisí s mořem. Prefektura Nagano je ve vnitrozemí, takže stojí zato spíš vyzkoušet <span style="font-style: italic;">sansai</span> "plody hor", směs právě zeleniny, hub a bambusu nebo tak něčeho).<br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnmEzs9Moxra3yiP1MfgBiTTlQzi8vGGnvhDreRSah6657t06T2s_h1k7Tvk65q-4BwwHa6v7pwTPOY4rXbuAXNlGCkK9hlpxyAlfSaUblzOrqBnjECdvCWxyNrZ2uZlHz3t0jeKHoLZsT/s1600-h/100_0522.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnmEzs9Moxra3yiP1MfgBiTTlQzi8vGGnvhDreRSah6657t06T2s_h1k7Tvk65q-4BwwHa6v7pwTPOY4rXbuAXNlGCkK9hlpxyAlfSaUblzOrqBnjECdvCWxyNrZ2uZlHz3t0jeKHoLZsT/s200/100_0522.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5422077393121670386" border="0" /></a><span style="font-size:78%;">příprava ojaki<br /><br /></span></div>Odpoledne jsme se přesunuly do druhého největšího města oblasti, Macumota. Z hostelu pro nás přijeli na nádraží, neboť tentokrát jsme bydlely trochu stranou centra (zas tak velké ale Macumoto není). Majitelé opět příjemní, ale paní z Nagana nasadila laťku příliš vysoko :) Nicméně celý domeček byl včetně podlah zařízený dřevem, takže to v něm krásně vonělo, a měli měkký polštář, rychlovarnou konvici, terasu, na které by se v létě krásně snídalo (teď na ní ležel sníh).. člověk si tam připadal na chvilku tak nějak jako doma a to bylo vážně příjemné.<br />Myslím, že už jsem zmínila, že Japonci neslaví Vánoce, ale Nový rok. Odpočinek s tím spojený berou opravdu zgruntu, takže 30. pro jistotu zavřou všechna muzea a památky, 31. a 1. se k nim přidají i onseny a znatelně omezí či úplně zruší provoz autobusů. Všechno nám docela zkomplikovalo život. Do centra jsme musely pěšky, krásný hrad jsme okukovaly na mrazu jen zvenčí (ale i tak moc pěkný), fakt, že se město honosí muzeem současného umění a muzeem dřevorytů jaksi ztratil na hodnotě a když jsme přecijen chytly bus do onsenu a zjistily, že dneska ne, vypadalo to vážně na báječný den. Zachránila nás postarší turistka z Tokia, která nám napřed ukazovala cestu a pak se nabídla, že se zeptá v blízkém hotelu, zda bychom se nemohly vykoupat tam (hotely často mají vlastní lázeň, někdy i veřejně přístupnou). Tím bych se taky ráda vyjádřila k častému názoru, že japonská slušnost je jen taková neupřímná maska. Samozřejmě, používají spoustu opravdu uhozených frází, ale když se ptáte někoho na cestu a on vás tam odvede, místo toho, aby vám ji prostě popsal, nebo s vámi obíhá ve sněhu hotely, řekla bych, že jde spíš o neuvěřitelnou laskavost, než neupřímnost..<br />Po ohřátí se jsme nakoupily zásoby na večer. Silvestra jsme oslavili společně s dalšími ubytovanými půl napůl západně a japonsky - do půlnoci popíjení, o půlnoci procházka do blízké svatyně, kde už místní stáli frontu na zvonění na zvon (velká zlatá rolnička nad vchodem, vhodíte nějaké drobné, zařinčíte a něco si přejete). Taky jste si tu mohli koupit věštbu do dalšího roku, musím nějakého místního poprosit o pomoc s překladem, ale mělo by to být veskrze pozitivní :)<br /><br />1. ledna už nás čekala jen cesta domů, do prvního přestupu vše v pořádku. Bohužel od rána hustě sněžilo a zapadaly koleje, takže náš prostřední spoj končil v polovině své trasy. Do dalšího dopravního uzlu jsme se dopřesunovaly náhradními autobusy (a nabraly tak několikahodinové zpoždění). Pak už jsme naštěstí chytly vlak do Kanazawy, kde v půl jedenácté z nebe padalo cosi podobně děsivého jako žáby a autobusy do našeho zapadákova už samozřejmě jezdit přestaly, takže jsem si vyzkoušela místní taxislužbu. Drahé :(<br />Zvláštní na tom bylo, jak se celou dobu naši spolucestující chovali. Nebo spíše nechovali. Žádné námitky, stížnosti, nadávání - všichni prostě seděli v čekárně, pomalu vykupovali stánek s občerstvením a případně tlachali se známými. Vážně neuvěřitelné, zkoušela jsem si podobnou situaci představit u nás a viděla jsem ty rozezlené prezidenty zeměkoule s pivním těhotenstvím a drbny na penzi docela živě. Nevím, čím to, možná jim už došlo, že brbláním nic neurychlí a proti sněhu těžko něco zmůžou, nebo se to stává tak často, nebo jsou tak ospalí (ve vlaku většina lidí spí), nebo je to možná těmi onseny.. :)suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-71279250698281316382009-12-23T21:41:00.000-08:002009-12-25T03:14:22.650-08:00Rolničky, rolničky..V kuchyni se mi právě vaří brambory na salát, takže než zjistím, že jsou třeba sladké, je ideální čas zasednout k sepsání článku o japonských Vánocích (téma na přání, berte to jako výzvu, návrhy nepohrdnu :))<br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeD07ACTywz1gAXg6gLw7p-WYp7xo09DB5fa57ozaOkPeSCOOSoj_pt7ig6tbS7B2LB0b00vLcqipNxPtfmbxqEqhLPuQEpgVh9LZOcZMPsb-ym38PTjunSvPJTMjfS-MDVPa1E6RtEOmm/s1600-h/100_0503.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeD07ACTywz1gAXg6gLw7p-WYp7xo09DB5fa57ozaOkPeSCOOSoj_pt7ig6tbS7B2LB0b00vLcqipNxPtfmbxqEqhLPuQEpgVh9LZOcZMPsb-ym38PTjunSvPJTMjfS-MDVPa1E6RtEOmm/s320/100_0503.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5419129889188079746" border="0" /></a><span style="font-family: courier new;"><span style="font-size:78%;"><span style="font-family: georgia;">Už jsem se zmiňovala, jak je tu všechno maličké? Ale fakt, že vůbec mají nakládané okurky, na mne zapůsobil natolik, že jsem se ani nestačila dát do smíchu :)</span></span><br /></span></div><br />Dobrá, je o notných pár hodin později (o dnech se hovořit ještě nedá, ale skoro, datum se změnilo) a pokud jste napjatí, jak to s těmi bramborami dopadlo, tak vás můžu ujistit, že skvěle :) Z nějakého důvodu i přes problémy se sháněním surovin chutnal jako ten "náš", nebo si to možná jen zoufale nalhávám. Každopádně, pokud si pokoj neověsíte kouličkami a nestrávíte v kuchyni notnou chvilku s rybí polévkou, musím smutně konstatovat, že v Japonsku Vánoce prostě nejsou. Těžko se to vysvětluje a asi ještě hůř představí, ale zkuste to. Absence některých věcí je vcelku nasnadě, jako že tu nenajdete kádě s kapry. Ale ani žádný prodej stromků na parkovišti u supermarketu. Žádné trhy, žádné nazdobené ulice. Jediné, co je přítomné až nepříjemně vlezle, jsou koledy a anglické vánočně laděné písně. Všude. V obchodech, v kantýně, na nákupní třídě, na veřejných záchodech. Ale ať vyhrávají jak chtějí usilovně, výsledek je za pošmourného pondělního odpoledne, kdy v centru chcíp pes, obzvlášť pro člověka zvyklého na předvánoční tetelivou atmosféru, která by se dala krájet, prázdný a depresivní. Byla bych o moc radši, kdyby přestali s tou komedií o vánočních nabídkách a různých Santa balíčcích, protože vážně nemají ponětí, o čem mluví. A mě je z toho akorát smutno. Má to tedy i své světlé stránky, třeba jsem byla 23. nakupovat, nemusela se s nikým prát o poslední kousek ryby, na pokladnu čekala asi deset vteřin a bez problémů zaparkovala (kolo ;)).<br />Samozřejmě ale, že jsem si Vánoce vzít nenechala (proč bych taky jinak začínala s těmi bramborami), udělali jsme si česko-slovensko-francouzskou verzi s korejským (kulinárně neaktivním) elementem :) Výsledek byl velmi domácký.<br />Bylo by asi záhodno ještě osvětlit, co tedy Japonci (a Korejci a asi všichni z těchto končin) tou hrou na Vánoce sledují. Zatímco u nás jsou Vánoce cosi rodinného a na Nový rok, nebo spíše na Silvestra, se druží kamarádi, tady je to přesně naopak. A ještě lépe než s kamarády je družit se s přítelem či přítelkyní. Nějaké dárky se rozdávají jen malým dětem.<br />Paradoxní je, že v téhle zemi bez Vánoc jsem asi poprvé zažila ty správně ladovsky bílé. Už asi dva týdny máme závěje sněhu, že se nedá chodit po chodníku (moc se tu neodklízí). Pokud pro toho, co navrhnul naší kolej, nemám slušného slova, člověk, který naplánoval zbytek kampusu, má můj obdiv. Když napadne třicet čísel naráz, široké schody od zastávky do hlavní budovy jsou mírně řečeno neprůchodné. Nicméně stejného cíle se dá dosáhnout systémem rafinovaných podchodů a krytých průchodů, takže se do lavice dostanete, aniž by se z vás nutně musel stát sněhulák :)suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-6559305392392587062009-12-14T00:27:00.000-08:002009-12-14T01:56:21.014-08:00Někdo si půjčil můj deštník!Tak při občasném pohledu na Seznam se mi zdá, že co se počasí týče, doháníme pomalu Prahu. Zítra prý přijde sníh. Místní předpověď tomu tedy nenapovídá, možná jen chtějí vyděsit Thajce, ale kdo ví. Zatím jen prší. A když tu prší, stojí to zato, protože to hnedtak nepřejde, je zima, člověk nemůže jet nikam na kole a připadá si tu ještě odříznutější než obvykle.<br /><br />Znovu se potvrzuje, jak je všechno relativní. Když jsem sem přijela, přišlo mi naše ubytování vcelku ok. Bylo na něm sice vidět, že ho používala už spousta lidí, trochu jeté tapety, neosobní zařízení a málo místa, ale dojem víceméně nad očekávání (v jaké hrůze asi musí bydlet zahraniční studenti u nás). Pak vám začne vrtat hlavou, proč u všech všudy, když tady kolem nic není (v Japonsku je běžně problém s nedostatkem místa a tak jsou i ve městě domy a byty maličké a namačkané na sobě, ale my jsme uprostřed lesa a místa tu je co hrdlo ráčí), nemohli aspoň koupelně dopřát trochu prostoru. Třeba jen metr na dva. Zkuste na prostor tak metr x metr dvacet vmáčknout záchod, umyvadlo a sprchu. Japoncům se to povedlo. Vážně jsem ráda, že nejsem dvoumetrový Fin, protože těm tedy nezávidím. Dojem marnosti ještě zesílil po tom, co jsem viděla, v čem bydlí japonští studenti. Ve slušných garsonkách nebo 1+1. S předsíní, kuchyní, obývacím prostorem, koupelnou s vanou a dýhovými dveřmi které, světe div se, těsní! (nad klávesnicí mi trochu tuhnou prsty). Na druhou stranu, my, narozdíl od nich, platíme nájem jen velmi symbolický.<br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSCVfg33Sv9VLOZK3uHAt6n-Q60FVyrdj7Nzgut7PXFWg2CwJng2K02n3_okQ3j50regRrWjcWkShSdqrrIuWOUIq5-e6539YLqP71FauY6INFpVcQKTNFC9SuFBDcauAyIY76xxr9nWDX/s1600-h/100_0403.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSCVfg33Sv9VLOZK3uHAt6n-Q60FVyrdj7Nzgut7PXFWg2CwJng2K02n3_okQ3j50regRrWjcWkShSdqrrIuWOUIq5-e6539YLqP71FauY6INFpVcQKTNFC9SuFBDcauAyIY76xxr9nWDX/s320/100_0403.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5415025297298808738" border="0" /></a><br /><span style="font-size:85%;"><span style="font-family: georgia;"><span style="font-family: lucida grande;">Tohle je to, o čem mluvím - i z tak prťavé fotky je patrné, že se jedná o pohodlně obyvatelný prostor :) Jinak právě vaříme nabe, do hrnce s vývarem se nahází stokrát dobrých věcí a přímo na stole se to pak vaří a každý si nabírá. V podstatě jako fondue a také je to zimní specialita.<br /><br /><br /></span></span></span></div>S deštěm souvisejícím problémem je vlhko. Vlhkost vzduchu je tu opravdu vysoká, jejím ještě poměrně roztomilým projevem je to, že sušenky jednou otevřené přes noc zvláční, ale zkoušeli jste už vláčné chipsy? :) Horší je, že za deště dost špatně schne prádlo (v pokoji na něj není místo) Sice tu máme sušičku, ale z nějakého důvodu je na většině mých oděvů bez ohledu na materiál a komplikovanost střihu symbol zákazu sušení v sušičce. No proč byly potom sušičky vynalezeny, když se do nich nesmí nic dávat? Trochu se bojím to ignorovat - ne že by mé šatstvo bylo až tak epesní, ale nakupovat v Japonsku není žádný med.<br />Možná jste už slyšeli, že Japonci nejsou tak malí, jak se o nich říká. Nejsou, některé bych zcela objektivně označila za vysoké. Kéž by totéž platilo o Japonkách. Ke všemu tu je spousta obchodů, které uznávají pouze velikost F (jako free size), šitou na míru průměrně vzrostlé Japonce (hádám tak 155 cm). Když už člověk objeví něco ve své velikosti, tak to má s největší pravděpodobností aspoň krátké rukávy. O zvrhlém systému číslování bot ani nemluvě. Běžně jsou k dostání tři rozměry - S,M a L. Občas LL, ale ještě jsem neviděla hezkou LL botu. Věřím, že Japonky mají pidinožky, ale netvrďte mi, že všechny nachlup stejné. Problematiku nakupování oděvů mám tak zmáknutou proto, že jsem sama potřebovala zimní kabát a boty. Nebojte, pohádka dobře dopadla, obojí mám :) V obchodech s hezkými botami o půl centimetru většími než je běžná velikost se naštěstí vyznala jedna milá japonská duše, protože ani ony se vždycky nenapasují do standartních měřítek. A kabát se našel v secondhandu. Je to divné, ale použité věci byly mnohem větší, než nové. Jediné možné vysvětlení, které mě napadá je, že ty šaty vozí z Koreje.<br /><br />Protože už jsem začínala vypadat jako hipík, konečně jsem se odhodlala k návštěvě kadeřníka. Kampus je sice docela solidně odříznutý od světa, máme tu ale vlastní poštu, knihovnu, bankomat, sámošku, kde koupíte všechno od svačiny, přes učebnice až po externí hardisk a navrch si můžete obstarat lístek do Tokia, jídelny s takovou otevírací dobou, že zajistí alespoň jedno teplé jídlo osobám s jakýmkoli spacím návykem, a také kadeřnictví. Kadeřnictví, kde za ostříhání nezaplatíte o moc víc než v Čechách a navíc mají aspoň nějakou zkušenost s něčím jiným než asijskými dráty (být první taková zkušenost prý nekončí úplně estetickým dojmem). Výsledek je sice jiný, než jsem si představovala, ale uspokojivý :) Příště se pokusím být názornější a včas seberu slečně kadeřnici nůžky :)<br />A abych se vrátila k nadpisu a dešti, po dnešní odpolední hodině mě čeká nemilé překvapení, neb ze stojanu na deštníky zmizel ten můj! Žádná velká škoda, byl to model asi za 20 korun, ale bez deštníku ani ránu když venku leje.. Tak jsem si taky půjčila, ten co tam opuštěný zbyl, a který je vlastně lepší, než ten původní :) Půjčování deštníků je tu prý běžná praxe.. no, nevím, jestli se mi to úplně líbí, protože co kdyby tam žádný už nebyl, že..suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-79744277423749280712009-11-27T00:39:00.000-08:002009-11-27T02:12:26.345-08:00Přípravy na zimu a jiné kratochvíleMinulý týden jsme asi měli příležitost vyzkoušet si, jak tu vypadá zima. Hnusně je slabé slovo - když nepršelo, pršelo hodně a teploty tedy nic moc. Navíc se ukázalo, že můj pokoj je schopen udržet tak o 2 - 4°C více než je venku. Ne zrovna důvod k radosti, když jde o 12°C a důvod k pláči a nákupu teplých papučí když si uvědomíte, že bude hůř :( Doufám, že během roku přijdu na nějaký pádný důvod, proč tu zdi zřejmě nemají tepelnou izolaci, všechna skla v oknech jsou jednoduchá a ke dveřím z plechu někdo zapomněl přidělat práh, takže je pod nimi půl centimetru díra a mezi futry to prosvítá. Pořídila jsem tedy izolační pásku a elektrické mini topení (plynové, které tu mám, zahřívá zmiňované okno, nikoli mé zmrzlé nohy pod stolem), načež se zase udělalo krásně. Což je mi houby platné, protože mléko už je rozlité a mně se povedlo nastydnout.<br />To mi poskytlo příležitost pořídit si další autentickou japonskou zkušenost, a sice život s maskou. Řeknu vám, žádná sláva. Jediná dobrá věc je, že venku nedýcháte studený vzduch. Jinak si ale nevidíte pod nohy, což je obzvláště príma při chůzi ze schodů. Logicky si taky nevidíte na ruce, takže všechno musíte zvedat poměrně vysoko před obličej a zkuste tak zandavat peněženku do kabelky. No a když si nasadíte brýle, abyste viděli na tabuli, tak se vám vmžiku zamlží a je vymalováno.<br />Protože nám už přišlo stipendium (po dvou měsících, hurá, třikrát hurá), konečně jsem mohla krom topení nakoupit i další věci, které mi tu trochu zpříjemní život, třeba nůž :) (proti kapesnímu švýcaru ani slovo, ale normální kudla je prostě k nezaplacení). S tím jsem si zároveň splnila jeden malý sen, protože to není jan tak takový nůž, ale keramický. Kde jinde, když už ne v Japonsku :) A krájí se s ním skvěle. V rámci zútulňování tohohle vymrzlého pokoje jsem si pořídila roztomilý svícínek a aroma lampičku, k nějaké kytce, plakátům a spol. se snad časem také dostanu, ale po nákupu se mi do košíku na kole obvykle nevejde už ani zrnko rýže :)<br />Nakupování mimochodem stále zůstává zdrojem nečekaných zpestření života tady, jako by něco takového bylo potřeba. Objevila jsem pekárnu v supermarketu, kde mají aspoň "francouzský chleba" (rozuměj bagetu). Sice je sněhobílá, jako všechno pečivo, ale chutná aspoň trochu povědomě. Mají i spoustu jiných věcí. Tuhle jsem zkusila něco, co vypadalo jako ořechová bulka sypaná cukrem. K mému překvapení to nebylo přeslazené, ale spíš slané (rozhodně méně sladké než místní "chleba"), se spoustou vlašských ořechů. Jedinou záhadou mi zůstává, proč to bylo tak hojně posypané syrovou moukou. Aby to vypadalo bílé? Zatím asi nejlepší kousek pečiva, bohužel jsem od té doby už neměla to štěstí ho potkat.<br />Většina sladkých věcí není plněná rozinkami, ořechy nebo tvarohem (naštěstí. Mléčné výrobky jsou kapitola sama pro sebe), ale sladkými červenými fazolemi azuki nebo pastou z nich. Mnohem chutnější než v evropském pečivu jsou v japonských tradičních sladkostech, například v mandžú, které se obzvlášť hodí k mačča latte (jako café latte, ale bez café a místo toho zelený práškový čaj mačča). Možná to tak nezní, ale vážně je to dobré :)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHdP6DNIziwdBPJE3Nqf9zx9ysgVIJGd4iHhmdaWLIgL1siEJwKOk1sR5gh6Xtttmw0pkAEHOFQOULLfykC3q9t_gWUnyZwYU-yTgE8RkM6DPr-531-Rtx14xhRbXYLG_EOTbD1ivvoZ-A/s1600/100_0386.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHdP6DNIziwdBPJE3Nqf9zx9ysgVIJGd4iHhmdaWLIgL1siEJwKOk1sR5gh6Xtttmw0pkAEHOFQOULLfykC3q9t_gWUnyZwYU-yTgE8RkM6DPr-531-Rtx14xhRbXYLG_EOTbD1ivvoZ-A/s200/100_0386.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5408710106735938738" border="0" /></a>Jinak kvůli místnímu chlebu a cenové (ne)dostupnosti jeho i věcí k němu se hodících pomalu přecházím na japonskou snídani, tedy rýži a polévku miso. Chuťově je to mnohem zajímavější :) Musím říct, že docela lituju Japonce a vůbec všechny, kdo přijedou na delší dobu k nám a musí měnit svoje snídaňové návyky, nebo draze nakupovat náhražku něčeho, na co jsou zvyklí.<br />Na druhou stranu, spoustu věcí musím sice oželit, ale koupit si v supermarketu připravené sašimi se mi doma hned tak nepoštěstí :)<br /><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxf8Dls1fgrDPDUUEc98XtiSLjAxyz0-zpM2qxvSJKlLehRBmRtwVttaoTqQOfC5WBivfJNTa2OE_jgfg471J_GDHcEyftlC2lAPjrTa_33MYUf5M1-2YVAdYGGAmw_eS8cBdFXjsyvrDV/s1600/100_0382.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxf8Dls1fgrDPDUUEc98XtiSLjAxyz0-zpM2qxvSJKlLehRBmRtwVttaoTqQOfC5WBivfJNTa2OE_jgfg471J_GDHcEyftlC2lAPjrTa_33MYUf5M1-2YVAdYGGAmw_eS8cBdFXjsyvrDV/s200/100_0382.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5408721073824229074" border="0" /></a><span style="font-family: georgia;"><span style="font-size:85%;">povšimněte si, jak se rozrůstá sbírka mého nádobí :)</span><br /></span></div><br />Co se školy týče, připadám si, že jsem zpátky na gymplu. Co čtrnáct dní opakovací test a v pondělí a úterý máme čtvrtletní písemku. No řekněte, kdy jste naposled psali čtvrtletku??? Navíc to tu všichni berou až nesnesitelně vážně.<br />Taky mám za sebou spolupráci s japonskými studenty na přípravě prezentace. Možná jsme zrovna měli smůlu na ty nejnatvrdlejší, ale tyhle dva bych vám nepřála. Hodina probíhá v angličtině, to znamená, že pro zájemce z japonské strany je minimálně mírně pokročilá znalost thohoto jazyka podmínkou. Alespoň já bych tedy čekala, že by měli umět víc než jenom stát a přiblble se usmívat, když jim položíte jednoduchou otázku. Z nějakého důvodu moc nepomáhá ani usilovné vysvětlování v japonštině. Nebýt toho, že jindy není zas takový problém se dohovořit, asi by mě to přimělo vážně se zamyslet nad mými komunikačními schopnostmi. Prý se prostě stydí. Takže máme hodinu, jejímž jádrem je poutavě odprezentovat nějaký fenomén (vcelku dobrovolně zvolený) a posléze aktivně vést diskuzi na toto téma, plnou stydlivých Japonců. Ještěže všichni nejsou takoví. Většina byla mimo vyučování zatím milá, vstřícná a komunikativní. Tématem naší skupinky bylo jídlo, ostatní sice vyplňovali nějaké hodnocení, ale nejsem si jistá, že se nějaké výsledky dostanou i k nám. Předchozí skupina zpracovávala téma předesudky a udělali k tomu moc pěkné video:<br />http://www.facebook.com/#/video/video.php?v=1207435880132&ref=mf<br /><br />V hodině zaměřené na praktické poznávání japonské tradiční kultury jsme si během listopadu vyzkoušeli aranžování ikebany pod vedením mistra místní školy s několikasetletou tradicí a také dekorování pomocí plátkového zlata. Že obojí bylo skvělé snad není třeba dodávat :)<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmvzLekJIN1aW71R16s7jPEP8ZqhewQDeLXJEj2HElnoLmmPXJXuNKRXhqgLOPRVGHQo15W3ntTlpf4W4uHOOc0IIrSjlELRG7bH3fFe8xPsP4gStrPitILkIhyjFDeYBlqTVAHYTJnydJ/s1600/100_0390.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmvzLekJIN1aW71R16s7jPEP8ZqhewQDeLXJEj2HElnoLmmPXJXuNKRXhqgLOPRVGHQo15W3ntTlpf4W4uHOOc0IIrSjlELRG7bH3fFe8xPsP4gStrPitILkIhyjFDeYBlqTVAHYTJnydJ/s200/100_0390.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5408720215635613922" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1ChWX7D6VzxeF5u0J-2PIRqpiX7GlUAW8bOu9oW_hVNmXPzMMyYKjspALiyAd9jGw7WeTaOmhyXNy6DlL97gwvDE0sm-u3DZe6V_5dB8_qq0AqtvcPCclhJ2Tq7oVqGMZ8qP-HgwLWtOL/s1600/100_0347.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1ChWX7D6VzxeF5u0J-2PIRqpiX7GlUAW8bOu9oW_hVNmXPzMMyYKjspALiyAd9jGw7WeTaOmhyXNy6DlL97gwvDE0sm-u3DZe6V_5dB8_qq0AqtvcPCclhJ2Tq7oVqGMZ8qP-HgwLWtOL/s200/100_0347.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5408720223511101474" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitOBThW4oL0vYIN9WLZEkNICI2_HKwwsTcb15DUVRqn8gBTnpDQ9QjxLnusCPsBPXyzQSePOgRGPeinbSD7aatgRr6Ue0f3rU-lVsKZhXcp7V363l1mKLZ-Iw4BH1OM7lDyF45oS0X4kNN/s1600/100_0388.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitOBThW4oL0vYIN9WLZEkNICI2_HKwwsTcb15DUVRqn8gBTnpDQ9QjxLnusCPsBPXyzQSePOgRGPeinbSD7aatgRr6Ue0f3rU-lVsKZhXcp7V363l1mKLZ-Iw4BH1OM7lDyF45oS0X4kNN/s200/100_0388.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5408720208576490802" border="0" /></a><br /><br />A na závěr bych ráda poděkovala všem, kdo mi napsali, že se je pro ně můj blog příjemným počtením :) Nechci nic slibovat, ale pokusím se přispívat častěji.suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-30012734183145795172009-11-01T04:24:00.000-08:002009-11-01T05:57:21.859-08:00Novinky, novinky<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdTK50k7NTlB79JF4pnQ9yaDSeubE4S5WOdq3gne0KuAe24p7Mcg7WlT8REbjyJIScy4cVlmcgBc0ZEzF_gZx_nqzVCAvsZ9gB3_dbnEWP51Mc3J3kDjbLLX7VfVYQNBbuXHyWViHojgkB/s1600-h/Jewella1024.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 142px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdTK50k7NTlB79JF4pnQ9yaDSeubE4S5WOdq3gne0KuAe24p7Mcg7WlT8REbjyJIScy4cVlmcgBc0ZEzF_gZx_nqzVCAvsZ9gB3_dbnEWP51Mc3J3kDjbLLX7VfVYQNBbuXHyWViHojgkB/s200/Jewella1024.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5399133411293694066" border="0" /></a><br />Po delší odmlce se zas ozývám - to, že nepíšu, neznamená, že mě sežral medvěd nebo smetlo zemětřesení (to první je zde pravděpodobnější), ale že jsem prostě byla řekněme plně vytížená. Za to byste mimochodem měli být rádi, protože tudíž jasně upřednostňuji skutečný sociální život a nestává se ze mě uhrovatý notorický blogger :) a tedy když už se do psaní dám, budu mít o čem :)<br /><br />Minulý víkend jsme měli plánovanou odstávku nikoli teplé vody, ale elektřiny (což stejně zahrnuje i teplou vodu). Naši japonští dohlížitelé si pro nás tedy připravili sportovní den, který se k jejich zklamání našemu nevelkému překvapení setkal se spíše vlažným ohlasem. Nakonec mi to stejně nedalo a šla se aspoň podívat, kterýžto čin vyústil v zatažení do hry zvané kickball. Místní to hrají ve školce, nicméně pro nás to byla úroveň akorát - jde o verzi baseballu, jenže místo pálky používáte nohy a do míče kopete. Týmy totiž tvořily tak z poloviny Japonci a Američani (ti, co pravidla baseballu znají a ve většině případů ho i hráli) a Evropani (ti, co znají baseball tak akorát z učebnic angličtiny). Postupně se mi od zjednodušené verze pravidel "kopni a běž" povedlo dopracovat dokonce k získání bodu :)<br /><br />Začínám mít také dojem, že Japonci jsou mistři v dělání jednoduchých věcí složitě, což mělo za následek nejen vznik čajového obřadu, ale také neuvěřitelného chaosu při organizování párty. První zmiňované se totiž sestává z řady přesně stanovených pohybů a průpovídek, přičemž vám zvolna odumírá spodní polovina těla. No schválně, jak dlouho vydržíte klečet? Docela pěkně to ale shrnul vedoucí našeho programu, když prohlásil, že to vlastně vůbec není složité, a že bychom neměli zapomínat, že jde o to sníst koláček a vypít čaj.<br />Dotyčná párty se nakonec přes rozpačité začátky a zmatky vyvedla také skvěle, poprvé jsem viděla a hřála si nohy o kotacu, kamínka umístěná pod nízkým stolem přikrytým dekou, kolem kterého všichni sedí, povídají, jedí, pijí, a no.. hřejí si nohy.<br /><br />Když už jsem naťukla téma párty, v pátek jsme předčasně oslavili Halloween, nehalloweensky v poměrně jasně osvětlené místnosti a za zvuku obřího sterea, které jsem měla tu čest vyhrát, a teď nevím, co s ním, protože jenom reproduktory zaberou polovinu mého skrovného pokojíčku. Předesílám, že když jsem o něj projevila zájem, neměla jsem tušení, že jde o aparaturu pro zvučení koncertů. Chtěla jsem jen bedýnky.. O rozdávání takovýchto darů, nebo přesněji řečeno ročního zapůjčení, se stará místní dobrovolnická společnost pro mezinárodní spolupráci zvaná NIC, vyznačující se především již zmiňovanou typickou pološílenou organizací a rozesílání mailů v nichž se opakovaně objevuje výraz "let's enjoy together", který mě již trochu začíná děsit.. Ale myslí to dobře :)<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHWy3ikFcw-BKfsYg18-TvLm9N8bBlSMd-EW1s8iExHC8qDIWIV8oOgbK7CAlEPsDHIYFQMCzpzHTCdemoJd1XXBpi1wuOvk1B3mJtydQwfBSCqpDUsSVnk9BfkyiPsvkXAtbHBx-Wf_Nn/s1600-h/100_0317.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHWy3ikFcw-BKfsYg18-TvLm9N8bBlSMd-EW1s8iExHC8qDIWIV8oOgbK7CAlEPsDHIYFQMCzpzHTCdemoJd1XXBpi1wuOvk1B3mJtydQwfBSCqpDUsSVnk9BfkyiPsvkXAtbHBx-Wf_Nn/s200/100_0317.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5399123413799314418" border="0" /></a><br /><br />Tenhle víkend máme prodloužený, protože do úterka se koná školní festival a ve středu je státní svátek. Zatím jsem kromě zmiňovaného Halloweenu stihla mezinárodní festival (taková věc je zřejmě místním sportem, zatím to vypadá, že se konají tak tři do měsíce). Dozvěděla jsem se o něm od Amruty, mojí indické spolužačky, díky které jsem si vyzkoušela sárí. (na fotce vpravo) Je to skoro jako kouzlo, protože sárí je v nenošeném stavu sedmimetrový široký pruh zdobené látky.<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibZbYHkZo0A6uSc9zfYcR5XiFArEYEzRXFu9cFGNPIl_kWRdH9_Ybv2eLSFszoyI95dB6dFfBN6-dm7MXw-of5y8XIqOlN0g7wNNUJ5atTnavLcEuhr8HnY49mbpgxXRX9dILw4x6EBE2H/s1600-h/100_0325.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibZbYHkZo0A6uSc9zfYcR5XiFArEYEzRXFu9cFGNPIl_kWRdH9_Ybv2eLSFszoyI95dB6dFfBN6-dm7MXw-of5y8XIqOlN0g7wNNUJ5atTnavLcEuhr8HnY49mbpgxXRX9dILw4x6EBE2H/s200/100_0325.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5399124648658728994" border="0" /></a>Pak jsme se s Maylee a Min (studentky lékařské fakulty) vypravily na koncert školních jazzových orchestrů s názvem "Enjoy revenge". Slovo enjoy v tomto případě nevyvolává žádné negativní konotace, bylo to naprosto super :) Mají můj obdiv, nejsem si jistá, jestli filda nebo aspoň Karlovka má vlastní jazzovou kapelu, natož filharmonii. Mimoškolní aktivity zaštiťované školou tu prostě mají mnohem hlubší a pevnější tradici. Už jsem navštívila umělecký kroužek a našla výtvarné potřeby. Ty mi udělaly vážně radost, protože v nich vládne úplně stejný chaos, jako v těch pražských, pořádek nepořádek :)<br /><br />Také jsem přidala do sbírky dvě autentické japonské zkušenosti - jednak furikura, oblíbená zábava japonských sředoškolaček - zavřou se do fotobudky, vyfotí několik fotek, domalují je a pak si je vytisknou jako samolepky a pošlou na mobil. Viz obrázek :)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVfG9NVmNcwyn6Xaj-J4j0o-s19nwfLeUtenMipcq4okOmEEIV12g2-_B_MNO8IUr5dYS1Wu5alJF8EV9qzTPEFto3E_tHJgx1aifqyyLPten6FqxkdMQDHQncW3uEP2yIDfcue-_WjNHi/s1600-h/Jewella1024~003.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 142px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVfG9NVmNcwyn6Xaj-J4j0o-s19nwfLeUtenMipcq4okOmEEIV12g2-_B_MNO8IUr5dYS1Wu5alJF8EV9qzTPEFto3E_tHJgx1aifqyyLPten6FqxkdMQDHQncW3uEP2yIDfcue-_WjNHi/s200/Jewella1024~003.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5399129155300943410" border="0" /></a><br />Druhou zkušeností byla dnešní návštěva divadla nó (jak vidíte, dbám na to, aby mé zážitky nebyly jednostrané). Zpočátku jsem myslela, že asi usnu, to přiznávám, ale pak jsem si zvykla na rozsvícený sál a začala se pokoušet sledovat děj v libretu (proto asi zůstává rozsvíceno, ani Japonci moc dobře specifickému přednesu nerozumí, takže si nejasné pasáže můžou přečíst) a druhou hru si náležitě užila, ačkoli detaily děje mi stále zůstaly zahaleny. Náhlé dramatické taneční výstupy doprovázené napětí navozující hudbou ale člověk pochopí a ocení i bez toho.suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-64149540238499014022009-10-15T22:28:00.000-07:002009-10-15T23:07:50.923-07:00Objevujeme KanazawuO víkendu jsme opět podnikli pár výprav do města, takže v galerii přibylo spousta fotek Kenrokuenu a taky centra, takže doufám, že už i ti, kdo mi vytýkali, že fotky nevypadají dost japonsky, jsou spokojení. Protože kde jinde byste chtěli vyfotit tohle?<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCw8CoFQk4PAAHEq7sjDeRfHAt8playZdU3Lti5bG133jWbZBpViw2cqpdIxtam8a0Qy7eudFcXmoM3_OGYo8SviSdr_G68npuMnthtVgYvgFOur5xR6ch9C6b4raxCR6l3JMMoHD9iijo/s1600-h/100_0286.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCw8CoFQk4PAAHEq7sjDeRfHAt8playZdU3Lti5bG133jWbZBpViw2cqpdIxtam8a0Qy7eudFcXmoM3_OGYo8SviSdr_G68npuMnthtVgYvgFOur5xR6ch9C6b4raxCR6l3JMMoHD9iijo/s200/100_0286.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393068509171711474" border="0" /></a><br /><br /><br />.. a ještě trochu toho klišé..<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFSno3t3GrxPDi4wlupeMJF-8LgEgTi-c88iVRMtE_UAab1wd3beQUmRI5rM9uFg7V8NVecTyb9cN9TxYoV2Tz30xhW-16s9Y1t7F7MoqR_x6iTFMQyyNPjFQCHCjVvn2Amz6Udbdd4RMv/s1600-h/100_0290.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFSno3t3GrxPDi4wlupeMJF-8LgEgTi-c88iVRMtE_UAab1wd3beQUmRI5rM9uFg7V8NVecTyb9cN9TxYoV2Tz30xhW-16s9Y1t7F7MoqR_x6iTFMQyyNPjFQCHCjVvn2Amz6Udbdd4RMv/s200/100_0290.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393068527848775554" border="0" /></a><br /><br /><br />..tohle už bylo hodně šílené, cedulky "nefotit" jsme si všimly až potom :)<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0MxIfnqtH-qsEU39THbvgr9UTs61HgmrscyNd3M-0csZWRIffTCu-gPGxR23WIQvee8TE0HioD99Jx2769c39XlicEnyAAg_gC9BpzJDKHsrJPcGsYFmIpEFSxxrPa_2YJewCpnF8hCtA/s1600-h/100_0295.JPG"><img style="cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0MxIfnqtH-qsEU39THbvgr9UTs61HgmrscyNd3M-0csZWRIffTCu-gPGxR23WIQvee8TE0HioD99Jx2769c39XlicEnyAAg_gC9BpzJDKHsrJPcGsYFmIpEFSxxrPa_2YJewCpnF8hCtA/s200/100_0295.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393068513085217074" border="0" /></a><br /><br /><br />Ale abych taky ukázala tu tradiční část...<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2_ecnuQXGVVkEkP83mt5UiUXJknvYQM8t-AgHg-0K5R10acBA7yeYltUE0Bk6_jefdliaAAafDkq7pYffjjcfurP1UagM4hzWcgfGytKF4DfRKKY4V3lh9UsIAavI83RZx3hhfyw_RD9V/s1600-h/100_0245.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2_ecnuQXGVVkEkP83mt5UiUXJknvYQM8t-AgHg-0K5R10acBA7yeYltUE0Bk6_jefdliaAAafDkq7pYffjjcfurP1UagM4hzWcgfGytKF4DfRKKY4V3lh9UsIAavI83RZx3hhfyw_RD9V/s200/100_0245.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393071612266634818" border="0" /></a> <br /> ... i tu moderní <br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxJA-8yEQr9zcPje_v8RbjjBLXB1klo5zFznOj12rthuCUX32spgB3IcenCTYhF6XBu9qy06VYtbhZfVhiJF7v5Q1qkISZrfAOKvhML-xTjnL6F6lQ8seJog9AdXFwrJYF2UndXIWo-NhL/s1600-h/100_0297.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 150px; height: 200px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxJA-8yEQr9zcPje_v8RbjjBLXB1klo5zFznOj12rthuCUX32spgB3IcenCTYhF6XBu9qy06VYtbhZfVhiJF7v5Q1qkISZrfAOKvhML-xTjnL6F6lQ8seJog9AdXFwrJYF2UndXIWo-NhL/s200/100_0297.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393071617781561234" border="0" /></a><br /><br /> A ještě jedna ze zakončení nedělní výpravy - zleva Ayumi, Antti, hádejte kdo, Satoru a Shunichi :)<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzj4MCDEtKziFR8g5NvJ2MGCkOAi72GFvT42zkt8nJtWaTGfA8hxXcM4IFWrYTkkApK8gpEiS0mgsTSJpLQTEqmSEpZFXZUYXbSeEncuGR1HBbdwl20Pf01KmuBdvjgIQoKdJVqULr_io_/s1600-h/IMG_0948.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzj4MCDEtKziFR8g5NvJ2MGCkOAi72GFvT42zkt8nJtWaTGfA8hxXcM4IFWrYTkkApK8gpEiS0mgsTSJpLQTEqmSEpZFXZUYXbSeEncuGR1HBbdwl20Pf01KmuBdvjgIQoKdJVqULr_io_/s200/IMG_0948.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393073894023971426" border="0" /></a>suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-2937269257283188722009-10-15T22:09:00.000-07:002009-10-15T22:27:32.332-07:00Ya know what's funny about Japan? Those little differences.. XPTak například tu na ulici nepotkáte koš. Jedině u automatu, ale do toho zas nevyhodíte žvýkačku, protože tam patří jen plechovky a pet lahve. S odpadem tu totiž není žádná legrace, i když deset různých kategorií zní možná jako vtip. Místní se tím ovšem řídí, a to i v případě, že už mají značně upito :) No jak často něco takového na párty uvidíte? Co však rozhodně neuvidíte jsou, přes absenci veřejných košů, odpadky povalující se kolem.<br /><br />Kvůli nenadálé změně v rozvrhu jsem měla na poličce najednou zbytečnou nepoužitou učebnici a jiná se mi naopak nedostávala. Obě jsou k dostání v univerzitním obchodu, takže jsem je chtěla vyměnit, jenže ejhle, mám účtenky od všeho možného, jen tuhle prostě ne.. Řekla jsem si, že to aspoň zkusím - vysvětlila jsem v obchodě situaci, oni se mě na účtenku sice zeptali, ale na to, že ji nemám, jen kývli hlavou a dokonce mi proplatili cenový rozdíl. No zkuste tohle někdy v knihkupectví.. Veselé je, že se změna v rozvrhu nakonec přeci jen dá obejít, nicméně pokoušet štěstí podruhé už myslím nebudu :)<br /><br />A abych se vrátila k nadpisu, tak nevím, jestli v McDonaldu čepují pivo, každopádně ale mají "quarter pound with cheese", ačkoli jinak spořádaně používají metrický systém a stupně celsia :)suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-1035970872045490282009-10-10T18:23:00.000-07:002009-10-10T19:33:06.909-07:00Bez telefonu ani ránu, natož registraciV pátek se mi podařilo získat naštěstí doposud jedinou špatnou zkušenost při střetu s místní realitou. Konečně jsem se odhodlala koupit si kolo. Měla jsem vyhlídnuté moc pěkné červené se vším potřebným, jako je košík, zámek a jednoduchá přehazovačka. Tak jsem se pro něj v pauze mezi hodinami vypravila (kolo se tu dá koupit v blízkém (je to první známka civilizace, když jdete asi dvacet minut po silnici z kampusu do města) supermarketu). Moje vytipované už sice prodali, ale stejně by mi asi bylo malé (pro lidi od 145cm), takže jsem za asistence milé obsluhy vybrala jiné, o chlup větší (a taky dražší :( ). Jak se nakonec ukázalo, onen výškový rozdíl mi stejně neumožní, abych šlapala s nataženýma nohama - tak tu nikdo nejezdí, osobně nechápu, že je to do toho kopce sem baví. Nicméně zpátky k nákupu - servis by zabral několik desítek minut, které jsem neměla, takže jsem se s nimi domluvila, že si pro kolo přijdu večer. Dostala jsem papíry k registraci (abych mohla prokázat, že kolo není kradené), ale protože mi nějak nedocvaklo, že po mě budou chtít napsat adresu, byla jsem v tomto směru nepřipravená (ne že bych nevěděla, kde bydlím, jen to zatím neumím napsat a směrovák si taky nepamatuju). Mezi povinnými kolonkami bylo i telefonní číslo, což jsem vysvětlila, že prostě nemám a obsluha se zatvářila chápavě. Ok, adresu můžu doplnit večer. Když se ale vrátím za nějakou tu hodinu, kolo je sice připravené, ale milá obsluha nikde a místo ní jakýsi kulatější pán středního věku, který mi, jak chápu i bez toho elektronického slovníku, co mi pořád cpe pod nos, registraci nedá, protože nemám japonské telefonní číslo. (Kdyby ten slovník měli odpoledne, když mi s, jak jinak, složitým vysvětlováním nabízeli zaplacení až mi v práci vyplatí bonusy (já prostě vypadám jako kravaťák, no neříkejte, že jste si toho nikdy nevšimli), urychlilo by to proces rozhodně víc). Věděla jsem, že potřebuju cizineckou průkazku na účet v bance a na pojištění a všechny tyhle nesmysly, připadá mi to logické a respektuju to, ale čeho je moc, toho je příliš. Na mé dotazy, jak to mám asi udělat, když registrace je tu povinná, jen krčil rameny a ptal se, jestli je to ok. Na rozloučenou mi přeložil poslední slovo a vrátil peníze.<br />Nicméně kolo mám, jezdí a pokud mě stopne policajt, než si vymyslím nějaké domorodě vypadající číslo, budu předstírat, že neumím japonsky.<br />Protože jsem ho zatím nestihla vyfotit, ukážu vám teď akorát klíčky XP<br /><br />Pátek byl i jinak docela nabitý - první školní den (odloženo ze čtvrtka, měli jsme volno kvůli tajfunu). Hodina japonštiny dobrá, ale nejlíp to asi vystihne hojně používané a obávané slovo naší pražské lektorky - čerendži (=challenge). Večer obhlídka místního obchodu s oblečením s Nely a Sandrine, to mi po konfrontaci s prodejcem kol docela zvedlo náladu, a ještě později večer welcome party - lidi přebývající v tomto ubytovacím zařízení a taky spousta japonců. Převážně pouze první skupina svíjející se v rytmu napřed britsko-americké produkce, později to přešlo v korejské RnB (není to tak hrozné, jak to zní:) ) Japonci zdá se na tanec moc nejsou.<br />A včera jsme za asistence místní dobrovolnické skupiny <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKMX6ykvVLJHiQ6GeORNumi-vvnO1iQUZmtaPpw_azh4fijCI7LVRx_jpWG_MZO6QxD7f9LonWZZAne03YHrBW7S0IC7wHlOJYq7oCs8KbPcW5MFwfOmvdDCZCM1CLla7Ai9sPW3S8wfZT/s1600-h/100_0242.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKMX6ykvVLJHiQ6GeORNumi-vvnO1iQUZmtaPpw_azh4fijCI7LVRx_jpWG_MZO6QxD7f9LonWZZAne03YHrBW7S0IC7wHlOJYq7oCs8KbPcW5MFwfOmvdDCZCM1CLla7Ai9sPW3S8wfZT/s320/100_0242.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5391164070854953730" border="0" /></a>objevovali Kanazawu. Fotky v galerii, alespoň do té doby, než mi umřely baterky ve foťáku ^_^;suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-48833830681775939012009-10-07T06:00:00.000-07:002009-10-07T06:16:08.375-07:00Vysvětlování, vysvětlování..Nevím, jestli to je nějaká zvláštní japonská vlastnost, ale zatím mi to tak připadá - jsou posedlí vysvětlováním. Šla jsem si do drogerie koupit krém na obličej a protože nepoznám, který je komu určený, tak se zeptám - v Čechách bych čekala odpověď o třech větách, ne pětiminutovou telefonickou konzultaci s odborníkem a následně desetiminutovou přednášku :) Problém je, že se snaží úplně zbytečně, protože čím víc vysvětluje, tím míň chápu, o čem mluví, takže můžu ocenit maximálně její nasazení :)<br />Vysvětlení najdete i na místech, kde byste je jinak rozhodně nečekali. Třeba na jogurtu. Sundáte plastové víčko, pod ním je ještě hliníkové a ejhle, celé pokryté jakýmsi elaborátem.. o prospěšnosti jogurtu? Až budu mít u snídaně víc času, vezmu si k tomu slovník, ale spíš asi ne, protože ten jogurt nebyl moc dobrý, takže se k němu asi nebudu vracet..<br />Další vysvětlovací zkušenost proběhla dnes, kdy nám už asi potřetí prakticky zopakovali totéž k organizaci tady (musím se optat někoho, kdo byl jako zahraniční student u nás, dost by mě zajímalo, jak moc se o ně staráme..), jenže tentokrát pěkně pohromadě a přidali k tomu požární cvičení, což neobnášelo jen evakuaci, ale také praktickou část - poprvé jsem v ruce držela hasicí přístroj :) No asi vědí, proč to berou tak zgruntu, blíží se k nám tajfun, ale děsit se nemusíte, Japonci zůstávají v klidu :)<br />Zítra ráno mě patrně čeká první hodina, začínáme znaky >_<<br />Už máme výsledky rozřazovacího testu, jsem v druhé úrovni středně pokročilých, wow, nečekané :) Jsem zvědavá, jestli si mě tam nechají :)suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-39022931549590420042009-10-05T02:30:00.000-07:002009-10-05T03:11:48.612-07:00Moje vlastní cihla na spaní..Jak už jsem řekla, pomalu se zabydluju. Překonala jsem první problémy s povlékáním postele (jeden by řekl, že povlečení má jaksi univerzální podobu, ale není tomu tak) a futon soupravou - je opravdu teplá, a to jsem ještě nezapojila všechny součásti. Co stojí za zmínku je japonský polštářek. Je to sice věc malá a nenápadná, ale tvrdá jako šutr, v případě obléhání ji hodím z balkonu.<br />V sobotu jsem toho stihla fakt hodně - prozkoumat zběžně univerzitní co-op obchod (od všeho trochu) a koupit mapu města. Zatím si moc nepočtu, ale když se ztratím, snad mi aspoň ukážou, kde jsem :)<br />Pak jsme se se Sandrine od vedle vypravily objevovat město. Bylo to <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt1tNXMzwHWlnSzYcpfmplP6Euw-tknZmErm_zeJkxiU4v8usLoTK1BU2Yd0P4cFHLC8bMAN1gnABqz1umP8Rutz-AuC2gpg307uNKnOQYwRPHhGWH7tDM3We55GoVUaxNPlXbymyVYKy8/s1600-h/100_0222.JPG"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt1tNXMzwHWlnSzYcpfmplP6Euw-tknZmErm_zeJkxiU4v8usLoTK1BU2Yd0P4cFHLC8bMAN1gnABqz1umP8Rutz-AuC2gpg307uNKnOQYwRPHhGWH7tDM3We55GoVUaxNPlXbymyVYKy8/s320/100_0222.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389049110216883842" border="0" /></a>fajn, když člověk překoná dopravní ruch a přejde přes řeku, dostane se na kopec a do velmi klidné a stinné části (jinde bylo dost horko, je tu skoro jako u nás v létě, ale prý brzo bude už jen déšť a déšť a sníh a sníh). Japonci se sice tváří, jako že vás vůbec nevidí, ale když se jich na něco zeptáte, ochotně poradí a vysvětlí. Někdy až moc, takže se v tom pak trochu ztrácím :)<br />Cestou dom jsme pořídily velkou část k životu potřebných věcí, takže už si už můžu uvařit a mám to pak z čeho sníst. (takové krásné mističky tu mají, to prostě nešlo odolat :) )<br />Je tu opravdu brzo tma (nezavádějí letní čas), takže když jsme se vracely, bylo už dost šero.<br />Večer jsem pak konečně sešla se Shunichim, kterého jsem minulý měsíc trošku provedla po Praze. Dole ve městě se konala slavnost cukimi, podzimní dívání se na měsíc - v parku Kenrokuen (jeden ze tří japonských slavných parků), slyšela i viděla jsem tu poprvé loutnu koto. Taky si prohlédla japonskou izakaja, něco mezi barem a restaurací. Wow. (syrová chobotnice a japonské pivo. ještě jedno velké wow, tedy hlavně za to první ;) tentokrát jsem byla ten kulinárně objevující já :)). Fotky nejsou, neb by mi to vážně bylo hloupé.<br />Pak před-welcome párty na jednom titěrném pokoji - ve společenské místnosti se nesmí pít :)<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVqFG1frQzHyVJ_BYER4TltGFluBUFum7cPTsiEqXmYdpObu5VSTJ4ov5Ft8GRtdIk68BdQn1vGx1QHwavldpyqyP90RooWCAT4U_AUB5eiu1SSA66XDMBMIyn-t7tv9MMHXSORAu4fgue/s1600-h/100_0215.JPG"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVqFG1frQzHyVJ_BYER4TltGFluBUFum7cPTsiEqXmYdpObu5VSTJ4ov5Ft8GRtdIk68BdQn1vGx1QHwavldpyqyP90RooWCAT4U_AUB5eiu1SSA66XDMBMIyn-t7tv9MMHXSORAu4fgue/s320/100_0215.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389054611002403234" border="0" /></a><br />Neděle pak byla podstatně klidnější, když nepočítám pokus o proniknutí do lesa. Všude kolem je to tu totiž intenzivně zelené. Na plánku kampusu jsou sice vytnačené nějaké stezky, ale najít aspoň jednu nebylo vůbec jednoduché. Brzy se ukázalo proč - to není les, ale džungle plná pavouků. Takoví fešáci tu bydlí...<br />Podle fotek jsem si říkala, že by se tu snad dalo běhat, ale to vážně ne, leda s mačetou, protože cestička nebyla skoro vidět (nemluvě o tom stoupání kolmo vzhůru). Navíc tu nebydlí jenom pestře zbarvení pavouci, tenhle byl spíš nenápadný, ale jako jediný se nehýbal, ale taky medvědi a před vchodem už viděli hada.<br /><br />Dnes jsme si napsali rozřazovací test, tak uvidím, kam mě šoupnou. Výsledky budou ve středu, pak už by nám měla začít škola. Do té doby mám ještě dost času pořídit si kolo, protože jinak bych se tu za dopravu asi nedoplatila. Autobus (a ovoce a zelenina) jsou tu dost nákladné záležitosti.suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4049343474824352949.post-87465071988965003402009-10-02T05:39:00.000-07:002009-10-02T05:58:32.502-07:00Začínáme<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi6_QCDpt9G7jvtMUgxRV5OiFz_qU6NJo17eQpt_pkAin73a2siweiEhOAgrn5qx5bQ8eAWt3fNUBnUjxMNz8I7vITpv2YlgKRTiL3UeqlNbj-907tFzQKmv3g32FTBKaDl17XeRzxPO58/s1600-h/100_0143.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 240px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi6_QCDpt9G7jvtMUgxRV5OiFz_qU6NJo17eQpt_pkAin73a2siweiEhOAgrn5qx5bQ8eAWt3fNUBnUjxMNz8I7vITpv2YlgKRTiL3UeqlNbj-907tFzQKmv3g32FTBKaDl17XeRzxPO58/s320/100_0143.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5387982142967374098" border="0" /></a><br /><br />Tady zatím ještě netuším, co mě čeká, protože jsem někde mezi Ruzyní a Schipholem.. cesta to byla krátká, ale o to příjemnější, rozhodně v porovnání s tou z Amsterdamu do Ósaky - na sedadle mezi salarimany se člověk moc nevyspí. Vlastně jakobych se už na letišti octla v Japonsku, z Evropy byly tak akorát letušky, a to ještě jen polovina :) Dokonce i některá hlášení byla jenom v japonštině a o tom, pro koho bylo sestavováno menu ani nemluvě :)<br /><br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgncX2AOsMwIR69XfTwi3Q7HucE8H6gUVpp5E3VNTpLPZEDXY_zbMGAZc6nCVFktRP8jglDKEpmE7nyih3CjYUcfR5ocM9K3kKqlJ7tcyRzPZU_CV4YwR4QAFgfvT8iZNjNeEhWjGXL0TlU/s1600-h/100_0144.JPG"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgncX2AOsMwIR69XfTwi3Q7HucE8H6gUVpp5E3VNTpLPZEDXY_zbMGAZc6nCVFktRP8jglDKEpmE7nyih3CjYUcfR5ocM9K3kKqlJ7tcyRzPZU_CV4YwR4QAFgfvT8iZNjNeEhWjGXL0TlU/s200/100_0144.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5387983967217942338" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br /> Tahle letadla vypadala jako rodinka na výletě..<br /><br /><br /><br />Každopádně teď už jsem ubytovaná v Kanazawě, v jejich "International House" a dá se říci, že se i pomalu zabydluju :)<br />Dneska s námi oběhali úřady - musím říct, že se tu o nás fakt skvěle starají, člověk si připadá málem jako ve školce. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží :)<br />Cestou z registrace na úřadě jsme se hromadně vydali objevovat místní supermarket, takže už mi zbývá opatřit si jen asi milion věcí k žití. S omezenou znalostí znaků to jde fakt dost pomalu, ale aspoň mám konečně motivaci :)suriKatahttp://www.blogger.com/profile/06227355743216756172noreply@blogger.com0