Rolničky, rolničky..

V kuchyni se mi právě vaří brambory na salát, takže než zjistím, že jsou třeba sladké, je ideální čas zasednout k sepsání článku o japonských Vánocích (téma na přání, berte to jako výzvu, návrhy nepohrdnu :))

Už jsem se zmiňovala, jak je tu všechno maličké? Ale fakt, že vůbec mají nakládané okurky, na mne zapůsobil natolik, že jsem se ani nestačila dát do smíchu :)

Dobrá, je o notných pár hodin později (o dnech se hovořit ještě nedá, ale skoro, datum se změnilo) a pokud jste napjatí, jak to s těmi bramborami dopadlo, tak vás můžu ujistit, že skvěle :) Z nějakého důvodu i přes problémy se sháněním surovin chutnal jako ten "náš", nebo si to možná jen zoufale nalhávám. Každopádně, pokud si pokoj neověsíte kouličkami a nestrávíte v kuchyni notnou chvilku s rybí polévkou, musím smutně konstatovat, že v Japonsku Vánoce prostě nejsou. Těžko se to vysvětluje a asi ještě hůř představí, ale zkuste to. Absence některých věcí je vcelku nasnadě, jako že tu nenajdete kádě s kapry. Ale ani žádný prodej stromků na parkovišti u supermarketu. Žádné trhy, žádné nazdobené ulice. Jediné, co je přítomné až nepříjemně vlezle, jsou koledy a anglické vánočně laděné písně. Všude. V obchodech, v kantýně, na nákupní třídě, na veřejných záchodech. Ale ať vyhrávají jak chtějí usilovně, výsledek je za pošmourného pondělního odpoledne, kdy v centru chcíp pes, obzvlášť pro člověka zvyklého na předvánoční tetelivou atmosféru, která by se dala krájet, prázdný a depresivní. Byla bych o moc radši, kdyby přestali s tou komedií o vánočních nabídkách a různých Santa balíčcích, protože vážně nemají ponětí, o čem mluví. A mě je z toho akorát smutno. Má to tedy i své světlé stránky, třeba jsem byla 23. nakupovat, nemusela se s nikým prát o poslední kousek ryby, na pokladnu čekala asi deset vteřin a bez problémů zaparkovala (kolo ;)).
Samozřejmě ale, že jsem si Vánoce vzít nenechala (proč bych taky jinak začínala s těmi bramborami), udělali jsme si česko-slovensko-francouzskou verzi s korejským (kulinárně neaktivním) elementem :) Výsledek byl velmi domácký.
Bylo by asi záhodno ještě osvětlit, co tedy Japonci (a Korejci a asi všichni z těchto končin) tou hrou na Vánoce sledují. Zatímco u nás jsou Vánoce cosi rodinného a na Nový rok, nebo spíše na Silvestra, se druží kamarádi, tady je to přesně naopak. A ještě lépe než s kamarády je družit se s přítelem či přítelkyní. Nějaké dárky se rozdávají jen malým dětem.
Paradoxní je, že v téhle zemi bez Vánoc jsem asi poprvé zažila ty správně ladovsky bílé. Už asi dva týdny máme závěje sněhu, že se nedá chodit po chodníku (moc se tu neodklízí). Pokud pro toho, co navrhnul naší kolej, nemám slušného slova, člověk, který naplánoval zbytek kampusu, má můj obdiv. Když napadne třicet čísel naráz, široké schody od zastávky do hlavní budovy jsou mírně řečeno neprůchodné. Nicméně stejného cíle se dá dosáhnout systémem rafinovaných podchodů a krytých průchodů, takže se do lavice dostanete, aniž by se z vás nutně musel stát sněhulák :)